než jest v nemoc upadla, v niejžto jest svuoj život skonala, svatost svatého olejě jest přijala. A potom v nemoc upadla, v niežto jest buohu duši vrátila. Divně také hospodin proročským duchem jejie přěvěděnie osvětlováše, ež ktož přěd ni přišel, ana nemáhajíc leží, pryč sě obrátivši, avšak všěch jich nevidúc, ze jmene nepoznajieše. A když jeden čas duchovné panny přěd ní posluhujíc, jie střěžiechu bojiece sě by neskonala bez své nevěsty, panie Anny, jež tehdy u svého bratra, krále českého, bieše, jiej po posle, aby přijěla, vzkázati chtěvše. To svatá Hedvika uznamenavši, jim zapověděla a řkúci: Nebojte sě, ani posla posielajte, neumruť, dokadž ona nepřijěde. A tak sě jest i stalo. Potom když sě jejie skončenie přiblížilo, chtěl ji hospodin navščévením svých svatých utěšiti, když toho dne na svaté královny narozenie všěcky panny i jejie sluhy na nešpořě biechu, jediná její přietelnicě Kateřina při niej ostavši, viděla, ano k niej lidé u velikéj světlosti jdú, ana jim milé vítanie dává a řkúc: Vítaj, má přěšlechetná paní, Maria Magdaléno, svatá Kateřino. Vítajte svaté Tekla i svatá Uršula. A jiným mnohým světiciem vítanie dala, jichžto je Katerina spamatovati nemohla. A potom po maléj hodině počěchu ti světí, což je Katerina mohla rozoměti, o jejie skončení mluviti. A jakž sě nešpor dokona, tak to viděnie s velikú světlostí zmisalo jest. Též viděnie měla jest svatá Hedvika den svatého Matějě evanjelisty a při tom byle dvě duchovnie panně, jednéj řekli Pinoza a druhéj Benedikta. Potom pak když hospodin s ní svú milost ráčil učiniti a jejie tělesné trudné prácě dokonati, nábuožnú modlitvu učinivši, snažně sě buohu poručivši,