noci okencem uvrhl a inhed tajně pryč pospiešil. Tehda nazajtřie ten chudý muž ze spatu vstav, to zlato nalez, buohu poděkuoval, najstařější dceru vdal. A potom skuoro svatý Mikulauš opět takež učinil; a ten chudý muž opět zlato nalez, buohu chválu vzdav, umyslil sobě, aby sě dostřiehl toho, kto j’ ten, ješto jemu v jeho chudobě tak spořě pomáhá. A když jednú po malých dnech svatý Mikulauš dvakrát viece zlata vzem, v jich duom uvrhl, to ten chudý muž uznamenav, brzo sě vschopiv, po svatém Mikulauši, an pryč chváta, rúče sě po něm běžěti otdal, volaje a řka: Postój, daj mi sě poznati, kto jsi! A tak volaje, jeho postihl, a jež svatý Mikulauš jest poznav, přěd ním na zemi padl křížem a chtieše jemu nohy cělovati, ale svatý Mikulauš jemu zabránil, prosě jeho, aby do svého skončenie nikomu nezjěvoval.
Po těch časiech, když biskup mírský umřěl, ssešli sě z rozličných vlastí biskupi, aby tomu kostelu o jiném biskupě zpósobili. Mezi nimižto jeden bieše slovutný biskup, jehožto na všem v tom volení poslušno bieše. Ten biskup když všěm lidem modliti sě a postiti přikázal, aby je buoh dobrým biskupem omyslil, uslyšal té noci hlas a takto řka: V jitřiní hodinu přěde dveřmi kostelnými střěž, a kterýž prvý k kuostelu příde, jemužto jmě jest Mikulauš, toho na biskupstvie posvěť. To jisté ten biskup jiným biskupóm pověděv, přikáza jim, aby na modlitvách stáli, a sám sě v stráži přěd kostelem postavil. Tehda té noci svatý Mikulauš podlé svého obyčějě ze všěch prvé k kuostelu přišel. Jehožto sě biskup chvátiv, otáza jeho a řka: Kak tobě dějí? Jemuž svatý Mikulauš z svého sprostenstvie
