Za dávných časóv, za nichžto kralováše Maximianus ciesař, byl jeden velmi vzácný bohatec jménem Dioskorus v tom městě, ješto Nikomedia slóve, a byl pohan a křesťanské viery veliký protivník. Ten jmějieše jednu dceru, téj jmě bylo Barbara. Ta jest byla v tělesnéj lepotě velmi krásná, ale Jezukristova služebnicě velmi snažná. A jež bieše jediná otci svému, velmi ji otec milováše tak, ež jie choval na jednom vysokém a bezpečném domu, aby jie ne každý mohl snadno vídati. A když k tomu přišlo, ež jie mnozí velicí lidé na otci prosiechu, otázal jie otec, chtěla li by za jednoho mocného mužě jíti. K tomu ona otpovědě a řkúc: Otče milý, nečiň mi té křivdy, neb bych velím radějši ot mečě sešla, než bych za kterého mužě jíti povolila. Uslyšav to jejie otec, nerodil sě na tom zamútiti, ale tak jie nechav, krásně jie na tom domu chováše.
Zatiem otec jejie Dioskorus kázal bieše sobě jeden dóm krásný dělati. Proněžto pozvav k sobě mistróv dělníkóv, rozkázav jim všecko dielo a vlášče, aby na polodne dvě okenci učinili, i jěl pro jiné pilné potřěbie odtad pryč. Tehda svatá Barbara s svého pokoje šedši, a to dielo ohlédavši, uzřěla, ano dvě okenci na polodne činie, dělníkóm řekla: Kakžtě kolivěk otec muoj o dvú okencí dělati rozkázal, však tři okencě učiňte a nic sě nebojte, já vás dobřě přěd svým otcem omluvím. To oni uslyšěvše, podlé jejie rozkázanie tři okencě učinili. Potom otec jejie domóv sě vrátiv a tři okencě uzřěv, počě mistruov tázati, proč by byli jinak učinili, než on rozkázal. Jemužto oni otpověděli: Tvá dci Barbara nám tak rozkázala. Tehda jejie otec otáza,
