otpovědě a řka: Mikulauš mně dějí, sluzě tvému pokornému. A jakžto brzo vecě, tak oni jeho pochopivše, do kuostela vedli a na biskupově stolici dóstojně postavili.
Také sě to o jeho životě v staréj paměti v knihách píše, ež když ješče jednú za života svatého Mikulaušě lidé na korábi na jednéj na moři toniechu, všickni jedniem hlasem zvolachu, plačíc a řkúc: Buoží sluho, Mikulauši, jest li to vše tak, co lidé dobrého o tobě mluvie, to sě již ukaž nad námi. A inhed sě jim ukáza jeden v jeho podobenství a řka: Aj toť sem přěd vámi, co je to, proněžto jste mne pozvali? A to řek, počě jim rozličně z vuody pomáhati. A inhed přěsta na moři ta búřě nebezpečná. Mnoho jiných svatých divóv buoh skrzě svatého Mikulaušě učinil: mrtvé křiesil, nemocné uzdravoval a rozličným lidem z veliké núzě pomáhal.
A když ten čas přišel, ež již svatého Mikulaušě buoh chtěl k sobě pojieti, prosil hospodina, aby jemu své anděly k jeho skončení ráčil seslati. V tu hodinu hlavu poklonil, uzřěl anděly k sobě jdúce a inhed spen rucě, počě pěti onen žalm svatého Davida proroka a řka: V tobě sem, milý hospodine, vždy naději jměl. Rač býti mé dušě obráncě a mé jisté útočišče, k tobě v tvoji rucě porúčěji duši mú. A to řek, pusti duši a inhed uslyšáno jest slavné zpievanie anjelské, s tú svatú duší v nebesa jdúce. To sě ďálo po božím narození tři sta čtyřidcěti třetieho léta. A po jeho skončení z jeho svatého hrobu buožím divem olej tekl. Jímžto sě mnozí nemocní pomazujíc, zdrávi byli.
To sě také o svatém Mikulauši píše, ež jeden Žid, znamenajě i často slýchajě, kak mnoho buoh skrzě svatého Mikulaušě divóv činí, kázal sobě obraz svatého Mikulaušě
