svatokrádcem napsali a buohovým potupníkem a ukřižovaného člověka následovníkem. Tehda ten list ciesař uslyšav, na listě otevzkázal, aby svatého Jana do Říma dovedli. A tu jeho přivedše, s jeho hlavy vlasy na potupu obřězali a přěd tu bránu v Římě, ješto i dnes Latinská slóve, vyvedše, v kotle u vrúciem oleji vařili. Ale buoží mocí to mu jest nevadilo. Proněžto křestěné na tom miestě buohu na čest kostel učinili. V němžto sě buohu a svatému Janu chvála děje až do dnešnieho dne. A když ještě pro to slova buožieho kázati nepřěstal, kázal jeho ciesař na jeden daleký ostrov, jemužto jmě Pathmos, zavésti. A tu jemu buoh mnoho jest utěšenie učinil.
Svaté cierkve dávné ustavenie jest, aby kněžie se všěmi lidmi, buoha prosiec a všěch svatých vzývajíc, zvláščě dvakrát v rocě s kříži chodili. Jednú na svatého Marka a druhé tři dni přěd buožím vstúpením. Na svatého Marka proto s kříži chodili, ež jest svatý Řehoř papež slovutný pro jednu velikú přiepustu s kříži choditi ustavil. O tom sě tak píše, ež Římené ten obyčěj jměli, u postě sě nábožně zpoviedajíc, buožie tělo přijímali a svého sě hřiecha snažně káli, ale po Velicě noci opět sě nedóstojně k hřiechóm navracovali. Proněžto byl na ně buoh přěpustil hlízy a vřědy, ješto dýmy slóve. A tak veliká šelma na lidi spadla, ež lidé na cěstě i za stolem i hrajíc i tancijíc, padnúc náhlú smrtí mřěli tak, ež ktož kšil nebo zieval, inhed sě požehnal. A ti, ješto tu byli, inhed jemu
