křížích chodie a v zvony zvonie. Neb ten obyčěj kniežata na tomto světě držie, když kam jědú, přěd sebú trubačě jmají a svá znamenie přěd sebú nositi kazují, ješto znamenie a trúbu nepřietelé slyšiec a vidúc sě buojie. Takež všemohúcí spasitel, král i kniežě nade všěmi králi, miesto trúb zvony jmá a korúhve miesto svého všemohúcieho královstva znamenie. I těch zvonových zvukóv trúbenie když nepřietel křesťanských dúš diábel zazří i zaslyší, s velikým strachem odtad sě vzdálí. O tom praví svatý Kryzostomus, kdež koli diábli toho dřěva kyj, jímžto jsú uraženi, zazřie, s velikým strachem užasnúce sě pryč běžie.
Ot buožieho vstúpenie tuto sě čte
Našeho spasitele na nebesa vstúpenie stalo sě jest po třechdcát dnech po jeho vzkřiešení. Tu slušie věděti, proč jest inhed, jakž jest z mrtvých vstal, na nebesa nevstúpil, ale čtyřidcěti dní čakati chtěl. K tomu pravie svatí mistři, ež jest to proto učinil, aby viery o všem z mrtvých vstánie lépe potvrdil, a také proto, aby své apoštoly, ješto byl truchly ostavil, po ty všěcky dni utěšil a uveselil. A jakež jest, jakžto praví svatý Augustin, čtyřidcěti orlojových hodin v rově ležal, takeže téj pravé viery, ež jest jistě z mrtvých vstal, čtyřidcětmi dny potvrdil. Druhé slušie věděti, jakžto praví svatý David prorok, ež jest hospodin sladkými andělskými zvuky vstúpil na nebesa. Tu praví svatý Augustin: Když jest hospodin na nebesa vstúpil, nebesa sě podivila, všěch hvězd
