svato[251]číslo strany rukopisukrádcem napsali a buohovým potupníkem a ukřižovaného člověka následovníkem. Tehda ten list ciesař uslyšav, na listě otevzkázal, aby svatého Jana do Říma dovedli. A tu jeho přivedše, s jeho[aeb]jeho] gieho hlavy vlasy na potupu obřězali a přěd tu bránu v Římě, ješto[aec]ješto] gieſto i dnes Latinská slóve, vyvedše, v kotle u vrúciem oleji vařili. Ale buoží mocí to mu jest nevadilo. Proněžto křestěné[aed]křestěné] krzieſtiene na tom miestě buohu na čest kostel učinili. V němžto sě buohu a svatému Janu chvála děje až do dnešnieho dne. A když ještě pro to slova buožieho kázati nepřěstal, kázal jeho ciesař na jeden[aee]jeden] gieden daleký ostrov, jemužto jmě Pathmos, zavésti. A tu jemu buoh mnoho jest utěšenie učinil[693]slova jest utěšenie učinil podtržena, in margine Hankova poznámka: O prositedlných dnech.
Svaté cierkve dávné ustavenie jest, aby kněžie se všěmi lidmi, buoha prosiec a všěch svatých vzývajíc, zvláščě dvakrát v rocě s kříži chodili. Jednú[aef]Jednú] giednu na svatého Marka a druhé tři dni přěd buožím vstúpením. Na svatého Marka proto s kříži chodili, ež jest svatý Řehoř papež slovutný pro jednu[aeg]jednu] giednu velikú přiepustu[694]podtrženo, Hankova excerpce s kříži choditi ustavil. O tom sě tak píše, ež Římené ten obyčěj jměli, u postě sě nábožně zpoviedajíc, buožie tělo přijímali a svého sě hřiecha snažně káli, ale po Velicě noci opět sě nedóstojně k hřiechóm navracovali. Proněžto byl na ně buoh přěpustil hlízy a vřědy, ješto dýmy[695]podtrženo, Hankova excerpce slóve. A tak veliká šelma[696]podtrženo, Hankova excerpce na lidi spadla, ež lidé na cěstě i za stolem i hrajíc i tancijíc, padnúc náhlú smrtí mřěli tak, ež ktož kšil[697]podtrženo, Hankova excerpce, in margine různočtení „tišt. kychl“ nebo zieval, inhed sě požehnal. A ti, ješto tu byli, inhed je[252]číslo strany rukopisumu
