jemu buoh daj zdrávu býti řekli. A to jest proto bylo, jež ten čas lidé kšiec neb zievajíc, náhlú smrtí mřěli. A protož i dnes ten obyčěj, ktož kší, tomu lidé buoh daj zdrávu býti řiekají, a ta šelma tak jest přěstala. O tom píše u popsání života svatého Řehoř.
Druhé po křížích choditi ustaveno jest po tři dni přěd buožím vstúpením. A to jest proto ustaveno, ež pro lidské hřiechy v tom městě u Vlašiech, ješto Vienna slóve, buoh veliké zázraky na lidi byl v jeden čas přěpustil, jež tak sě země třásla, ež kostely a domové sě bořili. A jeden čas na Veliku noc oheň z nebes přišed, královu sien sžehl a vlcie a jiná zvěř v nedojiepie do města běhajíc, lidi dáviechu. To vida svatý Mamertinus, jež buoh pro lidské hřiechy zřějmě zázraky přěpúščie, buoží mocí lidem přikázal, aby sě postili a svaté vzývajíc s kříži chodili, buoha prosiec, aby ráčil sě smilovati. A to je proto po všem světu svatá cierkev potvrdila, aby ten čas s kříži chodili a netoliko pro ty zázraky, ale i za jiné věci buoha prosili. Najprvé za mír, za pokoj, neb kniežata tehdy rádi válejí. A druhé, aby novo vzrostlé obilé na poli od zlé búřě buoh ostřiehl. A třetie proto, ež sě hod ducha svatého přibližije, aby sě každý tak dóstojně připravil, až by ducha svatého nábožně v své srdce přijal. A čtvrté proto, ež byl Ježíš slíbil a řka: Proste a bude vám dáno. Proněžto ti třie dnové slovú Prositedlní dnové. To také slušie věděti, ež svatá cierkev proto ten obyčěj drží, ež těch dní korúhve nosiec, po křížích
