bude Ježíšóv kříž hledán a vydán, viec potom lid židovský kralovati nebude, ale ti, ješto sě ukřižovanému modlé, neb jest on syn buoha živého. Tehda já sem řekl k uotci k mému: Když jsú jeho otcové naši syna buožieho znali, proče jsú jeho ukřižovali? K tomu mně otec otpovědě: To buoh vie, ež jsem v téj radě nebyl, ale často sem jim pravdu mluvil. Avšak jsú oni jeho ukřižovali, an pak třetí den z mrtvých vstav, zjěvně přěd svými učenníky na nebesa vstúpil. A protož, synu milý, pomni na to, aby jeho učenníkóm nikda nic neučinil. Tehda židie Judě řechu: My smy toho nikda neslýchali, ale bude liť na tobě královna tázati, neprav jiej ani jiej pronos. A když sě všickni židovščí mudrci přěd královnu postavili, otázala jich, kde by dřěvo svatého křížě bylo. Tehda oni jiej všickni jedniem hlasem otpověděchu a řkúc: Nic o tom neviemy. Z toho sě královna rozhněvavši, kázala jě všěcky zžéci. Jehožto sě oni užasše, vydali Judu z sebe a řkúce: Královno, ten člověk ctného mužě proroka syn jest, ten o tom něco věděti móže. To královna uslyšěvši, všěch jiných nechavši, k němu řekla: Vuol sobě anebo živuot, anebo smrt. Ukaž mi, kde svatý kříž leží. K niejžto Juda vecě: Kak já o tom co věděti mohu? A já jsem sě byl nenarodil, a již jest tomu dvě stě let minulo, jakž jest to dřěvo skryto. K němuž královna vecě: Toť Jezukristovi slibuji, nepovieš li mi pravdy, káži tě hladem umořiti. A to řekši, kázala jeho v