podlé toho anděli stojiec, k ciesařovi promluvichu a řkúc: Konstantine, skrzě toto znamenie svítězíš. Tehda Konstantinus ciesař sě velmi obradovav, znamenie svatého křížě na svém čele učinil, a na svéj korúhvi i na všěch praporcích i na svých rytieřóv odění křížě učinil a v svéj pravéj rucě kříž zlatý nesl. Zatiem Maxencius tajně kázal na mostě podvrtle činiti, aby, ciesař tady jěda, u vuodu upadl. Ale buoh tomu nechtěl. Když ciesař k mostu svými lidmi táhnieše, tehda Maxencius v téj pilnosti podvrtlóv zapomněv, na most vzehnav, u vodu upadl a inhed utonul. A ciesařě Konstantina vešken lid sobě za milostivého ciesařě přijal.
A potom po některých časiech sě pokřstil a mnoho utěšenie ot buoha jmieval. A potom matku svú do Jeruzaléma, aby svatý kříž nalezla, poslal. A když svatá Elena do Jeruzaléma mocně přijěla, všěcky židovské mudřcě k sobě sezvati kázala. Toho sě židé velmi užasše, mezi sobú řekli: Což tiem královna miení, ež nás jest k sobě pozvala? K nimžto jeden mezi nimi jménem Judáš vecě: Já vědě, ež jest na to přijěla, aby na nás zvěděla, kde jest schováno to dřěvo, na němžto Ježíš pněl. A protož, raziť vám, abyste nepronosili. Pakli toho neučiníte a jí to dřěvo dáte, zajisté to vězte, našeho stavu viera potupena bude. Neb jest to dávno ten múdrý Zacheus mému otci Simonovi pověděl. A otec mój mra mně zjěvil a řka: Pomni, synu milý, pomni na to, ež když
