Otpoviděch všichni židé a řkúce: Dóstojen jest ohavné smrti. V tu dobu Ježíšovi v jeho svatú tvář zeplvachu, potupnými slovy hanějíce a v jeho svatú hlavu tepúce. Tu praví svatý Bernart: Ó, milý Ježíši, tvář tvú přěpoctivú, v nižto anděli žádají hlédati, hanebně plijíc oskvrnili, hřiešnýma rukama bili, rúchú tvář tvú svatú na smiech zavázali a jakž najhanebnějie mohli, všicku noc tvój svatý život trýznili.
Nazajtřie u pátek ráno ku Pilátovi veden, jenžto pohan bieše a všiem krajem jeruzalémským od ciesařě vládnieše. Tu z dvojie věci žalováchu. Najprvé, že zapověděl dan dávati ciesařovi, a to proto, aby sě Pilát vzdráždil proti němu, neb úředník ciesařóv bieše. Druhé žalováchu, by sě králem činil, a v tom ciesařovi sě protivil. To Pilát uslyšav, prvé žaloby nepotbal, neb bieše Ježíšovu otpověd slyšal: Dajte, cožť ciesařovo, ciesařovi. Tu praví Kryzostomus: Slyšte kniežata, jižto svět súdíte, znamenajte, abyste nikoho prvú žalobú neodsuzovali, jeliž by jistú řěč slyšěli, neb na tom svěcký súd často hýří rozličně, pro přiezen a pro nenávist falešně súdí i svědčí. A protož odvedl sě s ním Pilát na stranu, prvé žaloby nepotbav i otázal ho druhéj žalobě a řka: Ty lis král židovský? Jemužto Ježíš otpovědě: Sám li to ot sebe pravíš, čiliť jsú to jiní ote mne pověděli, bych já byl král? K tomu Pilát vecě: Já Žid nejsem, ale tvój lid, točíš z tvého národa, dali
