apoštolóm vrátiv i pověděl k nim a řka: Spěte již a odpočívajte. Tu jim lituje jich pověděl, neb vidieše, že jě truchlý sen trápieše.
A když málo podřiemachu, přistúpiv k nim, probudi jě a řka: Dostiť je. Brzo vstaňte, již sě blíží ten, jenžto mě proradí. Netáhl Ježíš toho slova řéci, až Judáš s množstvím rytieřstva pojide, s nimižto bieše i lid jiný s rozličným orudím, s meči, s kostny, s kopími, pochodněmi svietieše, přěde všěmi Judáš jdieše. Ó, nevěrný Judáši, jehožtos tak svatého viděl i jeho apoštol byv, jeho mnohé svaté divy viděv a tepruv s ním večeřěv, taks jeho nemilostivě proradil! Přědtiem bieše Judáš znamenie židóm dal a řka: Jehožto já pocěluji, tenť jest ten, jmúce jeho držtež. Proto jim znamenie dal, ež ten obyčěj tehdy bieše, kterýž apoštol odkad přišel k Ježíšovi, ten jemu mír pocělovánie dadieše. A také proto, aby miesto něho omýléc sě nejímali jiného. Tehda Jidáš k Ježíšovi přistúpiv a jeho pocělovav, vecě: Zdráv buď, mistře. Tehda Ježíš vida Jidášovu skonalú zlost, jeho účinka hřiech zjěvi a řka: Judáši, pocělováním syna člověčieho proraziješ. Judáš Ježíšovi nic neodpovědě, neb vidieše, ano jeho nikte nesahá, chtě jieti. V tu dobu apoštoli pokřikú a řkúc: Mistře, kážeš li sebe brániti? Dřieve než Ježíš otpovědě k tomu, až svatý Petr meč vysapiv, Malchovi, sluzě biskupa židovského, pravé ucho utě. Tehda Ježíš k svatému Petru vecě: […]text doplněný editorem[545]in margine vlevo Hankou „kazdy ktoz“, a in margine vpravo zapsáno písařem B „obrat ſwoy mecz w noznycze“ Neb všaký, jenž sě s mečem obcházie, ten
