dobrovolně sě postavil. To miesto Judáš vidieše, neb tu s Ježíšem často dřieve chodil bieše. A když Ježíš v zahradu vnide, propovědě k svým apoštolóm a řka: Poseďte tuto, a jáť odejda, malechno pomodli sě. A vy sě modlte, abyste nevešli u pokušenie, točíš aby pokušenie nad vámi nejmělo svítězenie. Neb jakž kolivěk mě u pravém člověčství vidíte, ež sě dám jieti, vázati i na smrt vésti, však by neby ve mně skrytě pravé buožstvie, nemohlo by býti skrzě mú smrt hřiešných vykúpenie.
V ten čas pojem tři apoštoly, svatého Petra, svatého Jana, svatého Jakuba, od jiných apoštolóv podál otjide. A to proto učinil, neb jakež jest na hořě Tábor pojal ty tři apoštoly na svědečstvie, aby sě jim tu u blahoslavenství zjěvil, tu je na modlitvu pojal, aby jim tu truchle své člověčstvie ukázal. Tu je promluvil k nim a řka: Truchla ve mně dušě má až do smrti. Tu je tělesně promluvil, jakžto by řekl: Truchel jsem, dokad mú smrtí hřiešných nevykúpi. To řek i od těch sě tří apoštolóv vzdálil, jakžto by kamenem dovrci mohl. Tu poklek nahýma kolenoma, svoji světy rucě k nebesóm vzved, se slzami buohu otci sě pomodlil a řka: Otče buože, móž li to býti, vzdal tento kalich ode mne. Strach tělesný jeho obcházieše, protož tak smrti sě buojě mluvieše. Však ten strach svú svatú milostí ohradil a buohu otci svú vóli vzdal a řka: Ne vóle má, ale tvá sě vóle staň. Ó, hřiešný člověče, ješto sě často buožiej vóli protivíš, znamenaj
