čaká vešken sbor všeho světa hřiešných, Adamóv národ, plačíc, volajíc a řkúc: Ó, přěmilostivá, ozři sě již na veš svět všie truchlosti plný, smrti poddaný, neb v tvém krátkém otpovědění příde světu věčné spasenie. V tu tak přěžádúcí hodinu matka buožie pokorně vecě: Buožie dievka, staň mi sě podlé slova tvého. Jakž ta přěpokorná slova dievka svatá vecě, tak inhed u brzkosti okamženie ducha svatého zpósobením, jakžto jiej byl anděl řekl, byl v niej tělesky syn buoží s duší plnú všie milosti a pravedlnosti nebeské.
A to sě je to naplnilo, jehožto jsú proroci a otci světí žádali. Protož, milá matko buožie, všěch hřiešných jediná nadějě, skrzě tu svatú radost, jižtos tehdy jměla, když dievkú čistú jsúci, všeho světa spasitele počala, prosímy tebe, aby nás ráčila i v těle i v duši obradovati na věky věkóm. Amen.
O umučení našeho milého spasitele tuto sě vypravuje
Svatý Jan apoštol a evanjelista, milostný apoštol Ježíšóv, jenž snažně všě jeho skutky znamenal, píše, ež Ježíš s apoštoly šel do jedné zahrady přěd město za potok, jemužto jmě Cedron. Do té zahrady bieše často vcházal, aby tu své apoštoly učil a své svaté slovo kázal. Proč jest do té zahrady šel a tu jat býti chtěl? To jest proto učinil, nebo byl li by v domu jímán, byl by hospodář přátely svolal, s nimižto Ježíšě bráně, byl by mnohé lidi ranil anebo i zabil. Tomu Ježíš nerodil, ale do zahrady šel, aby všěm znáti dal, ež sě v domu krýti nechtěl, ale v zjěveném miestě dobrovolně
