jehožto sě jmě vykládá, jako by řekl: Vezřěnie žádostivé znamenavše každý, jenžto mysl svú vždy jmá u buozě skrzě Jakuba, jehožto sě jmě vykládá, jakžto by řekl Silný lomozitel, znamenavše duchovně každý, jenžto sě s diáblem lomozě svítězí. Tiem dvojím dává hospodin stolec věčného seděnie, v nebeském království kralovánie, točíš těm u buozě, ješto vždy svú mysl mají, a těm, ješto nad diábly svítězijí. S těmi Ježíš kralovati v nebeském království bude, jemuž kralování nebude koncě. Protož i řekl anděl jeho kralování nebude koncě.
V ta doba tepruv Maria otpověděla andělovi a řkúc: Kterým to činem jmá sě státi, a já mužě neznaji, točíš ani chci znáti? Tu praví mistr Albrecht Veliký, ež dievka svatá inhed řěči andělově uvěřila, ale ež bieše buohu věčnú čistotu slíbila, protož o činu anděla otázala a řkúc: Kterým sě to činem jmá státi? Jakžto by řekla: Tobě, anděl, věři, ale kterým sě to činem jmá státi, nevědě. A jakžto by řekla: Kterým to činem móž býti, bych já porodila a v svéj čistotě ostala? K tomu jiej svatý anděl odpověděl a řka: Duch svatý sstúpí v tě a moc přěnajvyššieho zasloní tobě. To nebude účinkem člověčím, ale duch svatý vstúpí v tě a moc přěnajvyšieho zasloní tobě, točíš ducha svatého zjednáním zasloníš v svém živótku. Jakž praví svatý Bernart: Syna buožieho, jenž z tvé čisté krve tělesenstvie přijme, a tak sě jeho buožstvie zasloní. Ó, Maria, dievko přěsvatá, buožie matko přěmilá, tiežeš li mne, kterým činem jmá sě státi, kak by, dievka jsúc počala a porodiec
