zamútila sě tak neznámému poselství, nebo, jakžto praví mistr Albrecht Veliký, matka buožie umějieše vše Starého zákona písmo, a protož ež nikdie bieše nenalezla u písmě takého zvěstovánie a nikda byla slýchala anděla tak mluviece, protož sě tomu poselství jako v úžěsti divieci, mysléše, kaké by bylo to zvěstovánie. A v tom múdrost vláščie matky buožie sě znamenává, jakož praví mistr Albrecht, ež ne inhed andělovi otpověděla, ale prvé o tom zvěstování pomyslila, než k němu promluvila. A to je proti mnohým dievkám drzomluvným, ež neposlúchají múdrého Šalomúna, jenžto praví: Ktož prvéj řěči otpoviedá, než ji přěslyší, nemúdře činí. Tu také praví svatý Jeroným: Zamútila sě, točíš užasla. Neb kdyžto j’ uzřěla anděla v človičí tváři u velikém blesku a u velicie světlosti, jehožto dřieve bieše tiem činem nikda neviděla, a protož sě té světlosti lekla. Jakžto praví evanjelista, a potom na to myslila, protož jiej anděl inhed řekl: Neboj sě, Maria, točíš vidíš tak v světléj postavě anděla buožieho, ale raduj sě. Proč? Neb jsi nalezla milost u hospodina. Jako by řekl: To, coť zvěstuji, nestaneť sě přirozeným během, ale darem všemohúcieho hospodina. Tu praví mistr Petr Ravenský: Co sě, dievko svatá, lekáš přijímajíc toho, jehožto sě veš svět bojí? Tu také praví svatý Augustin, ež žásáše sě dievka pro tak neslýchané andělem promluvenie, proněžto jiej inhed anděl vecě: Neboj sě, Maria, nalezla jsi milost u hospodina. Nežásaj sě, matko buožie,