[188]číslo strany rukopisučaká vešken sbor všeho světa hřiešných, Adamóv národ, plačíc, volajíc a řkúc: Ó, přěmilostivá, ozři sě již na veš svět všie truchlosti plný, smrti poddaný, neb v tvém krátkém otpovědění příde světu věčné spasenie. V tu tak přěžádúcí hodinu matka buožie pokorně vecě: Buožie dievka, staň mi sě podlé slova tvého. Jakž ta přěpokorná slova dievka svatá vecě, tak inhed u brzkosti okamženie ducha svatého zpósobením, jakžto jiej byl anděl řekl, byl v niej tělesky[532]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tieleſensky“ syn buoží s duší plnú všie milosti a pravedlnosti nebeské.
A to sě je[tv]je] gie to naplnilo, jehožto jsú proroci a otci světí žádali. Protož, milá matko buožie, všěch hřiešných jediná[tw]jediná] giedyna nadějě, skrzě tu svatú radost, jižtos tehdy jměla, když dievkú čistú jsúci, všeho světa spasitele počala, prosímy tebe, aby nás ráčila i v těle i v duši obradovati na věky věkóm. Amen.
O umučení našeho milého spasitele tuto sě vypravuje[533]in margine mladší rukou: Pašije
Svatý Jan apoštol a evanjelista, milostný apoštol Ježíšóv, jenž snažně[534]původně zapsáno „ſnanie“, „z“ nadepsáno jinou (?), soudobou rukou všě jeho skutky znamenal, píše, ež Ježíš s apoštoly šel do jedné[tx]jedné] giedne zahrady přěd město za potok, jemužto jmě Cedron. Do té zahrady bieše často vcházal, aby tu své apoštoly učil a své svaté slovo kázal. Proč jest do té zahrady šel a tu jat býti chtěl? To jest proto učinil, nebo byl li by v domu jímán, byl by hospodář přátely svolal, s nimižto Ježíšě bráně, byl by mnohé lidi ranil anebo i zabil. Tomu Ježíš nerodil, ale do zahrady šel, aby všěm znáti dal, ež sě v domu krýti nechtěl, ale v zjěveném miestě do[189]číslo strany rukopisubrovolně
