poklek i dokonal tu svatú piesen a řka: Pros za ny hospodina, aleluja! A inhed vezřěv svatý Řehoř uzřěl anděla, an na jednéj hořě přěd jedniem hradiščem stojí a otřěv krvavý meč ten jistý anděl i vložil jej v nožnicě. Po němžto znamení svatý Řehoř urozoměl, jež jest byl v tu hodinu mor přěstal. A ten hrad, nad nímžto anděl stál, slóve hrad Andělóv až do dnešnieho dne. Potom po malých dnech poslal svatý Řehoř dva svatá člověky do andělskéj země. A ta tam přišedše, skrzě modlitvu svatého Řehořě tu zemi jsta na vieru obrátila.
Byl jest také svatý Řehoř veliké pokory tak, ež všěmi činy světské pochvaly běháše. O tom sě také píše, ež když jemu jeden svatý patriarcha jeden krásný list poslal, na němžto svatého Řehořě velebně chváléše, proti tomu jemu svatý Řehoř otepsal v tato slova a řka: Nazýváš mě na svých listiech světlostí a jež skrzě mú řěč mohu mnohým probytečen býti. Tiems mi učinil na méj mysli veliké zamúcenie. S jedné strany znamenaji a vědě, co jsem, a nic toho v sobě nenalézaji, jakž mi píšeš, a s druhé strany znamenaji a vědě, co jsi ty, jež by nikakž křivdy nepromluvil. A protož, když chci tomu uvěřiti, co ty o mně dobrého pravíš, tomu mi sě protivie nedostatci moji. Pakli bych tomu nechtěl věřiti, proti tomu jest svatost tvá. A protož, muži buoží, ač by to tak nebylo, jakž pravíš, buď to tak proto, jež ty pravíš. To také slovo pokorně svatý Řehoř na svých listiech psáti počal, vzývajě sě sluha všěch buožích slúh. A ten obyčěj držie všichni papeži až do dnešnieho
