Potom hospodin mnoho divóv svatých skrzě to svaté tělo a mnoho milostí s rozličnými lidmi činil i ukazoval.
Byl jeden biskup, jenž vláštie náboženstvie k svatému Ondřěji jmějieše tak, jež když co dobrého učinil, tehda vždy řekl: To buohu na čest a svatému Ondřěji. Tehda z toho jemu závidě všěch dobrých nepřietel diábel, na to sě snažil, kak by buožieho sluhu, toho biskupa, přělstil. Proněžto vzem na sě tvář přěkrásné ženy, k sieni toho biskupa přišed; pořekla sě, by sě chtěla svých hřiechóv biskupovi zpoviedati. Jiežto biskup, aby sě jeho zpovědníku spoviedala, vzkázal, jako tomu, ješto biskupovu moc jmá. Jemužto ona otevzkázala, jež sě nechce svých tajných hřiechóv zpoviedati jemu než samému biskupovi. To biskup uslyšav, kázal jiej přěd sě jíti. Jemužto ona přišedši, vecě: Smiluj sě nade mnú, milý kněže, neb já u mladých letech, jakžto vidíš, jsúc, ot mého dětinstva vzchována rozkošně a jsem z králového rodu pošla, jsem k tobě u pútníkovéj postavě z úmysla přišla. Neb když muoj otec král chtěl mě za jedno kniežě dáti, otpověděla sem jemu, ež nechci v stav manželstva vstúpiti, ale jakž sem mému Jezukristu slíbila, u méj čistotě věčně přěbývati. Proněžto, když sem tak byla snúzena, jež sem anebo jemu povoliti musila, anebo mnoho zlého trpěti, vzvěděvši tvé šlechetnosti svatost, k tobě sem sě utekla s tú nadějí, jež bych sobě u tebe pokojné bydlo naleznúc, bezpečně buohu slúžila. Jiejžto řěč biskup uslyšav, velmi sě jiej podivil, jejie urození i krásě i prostranému promluvení, dobrotivě jiej otpovědě a řka: Buď bezpečna, dcerko má, a neboj sě, nebo ten, pro něhožtos jmě vše potupila, v nebesiech tobě otplatí.
