Po[16]číslo strany rukopisutom hospodin mnoho divóv svatých skrzě to svaté tělo a mnoho milostí s rozličnými lidmi činil i ukazoval.
Byl jeden biskup, jenž vláštie náboženstvie k svatému Ondřěji jmějieše tak, jež když co dobrého učinil, tehda vždy řekl: To buohu na čest a svatému Ondřěji. Tehda z toho jemu závidě[af]závidě] zawiedie všěch dobrých nepřietel diábel, na to sě snažil, kak by buožieho sluhu, toho biskupa, přělstil. Proněžto vzem na sě tvář přěkrásné ženy, k sieni toho biskupa přišed[62]původně zapsáno „przyſſedſſy“, koncové „ſſy“ vyradováno; pořekla[63]podtrženo, Hankova excerpce sě, by sě chtěla svých hřiechóv biskupovi[64]zapsáno písařem B in margine zpoviedati. Jiežto biskup, aby sě jeho zpovědníku spoviedala, vzkázal, jako tomu, ješto biskupovu moc jmá. Jemužto ona otevzkázala, jež sě[65]nadepsáno jinou, soudobou rukou nechce svých tajných hřiechóv zpoviedati[66]zapsáno „zpowieda“, „ty“ zapsáno písařem B in margine; zde je zapsáno nadbytečné sě, neškrtnuto jemu[67]zapsáno písařem B in margine než samému biskupovi. To biskup uslyšav, kázal jiej přěd sě jíti. Jemužto ona přišedši, vecě: Smiluj sě nade mnú, milý kněže, neb já u mladých letech, jakžto vidíš, jsúc, ot mého dětinstva vzchována rozkošně a jsem z králového rodu pošla, jsem k tobě u pútníkovéj postavě z úmysla přišla. Neb když muoj otec král chtěl mě za jedno kniežě dáti, otpověděla sem jemu, ež nechci v stav manželstva vstúpiti, ale jakž sem mému Jezukristu slíbila, u méj čistotě věčně přěbývati. Proněžto, když sem tak byla snúzena, jež sem anebo jemu povoliti musila, anebo mnoho zlého trpěti, vzvěděvši tvé šlechetnosti svatost, k tobě sem sě utekla s tú nadějí, jež bych sobě u tebe pokojné bydlo naleznúc, bezpečně buohu slúžila. Jiejžto řěč biskup uslyšav, velmi sě jiej podivil, jejie[ag]jejie] giegye urození i krásě i prostranému promluvení, dobrotivě jiej otpovědě a řka: Buď bezpečna, dcerko má, a neboj sě, nebo ten, pro něhožtos jmě vše potupila, v nebesiech tobě ot[17]číslo strany rukopisuplatí.
