pořekši sě, by byla těžka dieťetem, toho léta, podlé času, by dietě jměla, pronésti kázala. Proněžto král i všěcka země sě obradovali a toho dietěte velmi snažně chovati kázali.
Potom po některých časiech králová s králem dietětem počenši, v svój čas pravého královicě urodila. A když tě obě dietětě, Judáš a královic, podrostesta, počěsta spolu, jakožto děti činie, jhráti. A v téj hřě Judáš často královicě kvieléše a kdež mohl, tu jeho zatrháše. To králová uznamenavši, to dobřě vidúc, jež syn jejie nenie, jala sě ho často bíti, všakž on pro to své zlosti neostanieše. A najposléz na králově dvořě sě proneslo, jež Judáš královic nenie, ale nalezenec. Proněžto toho sě ustyděv Judáš velmi, pravého královicě tajně zabiv, pryč odtad do Jeruzaléma běžal a tu sě Pilátovu dvuoru, jenž tehdy tu ciesařovým ustavením starostú i súdcí byl, přikázal. Na němžto dvořě tak sě uměl jmieti a Pilátovým vášniem hověti, ež jeho Pilát na svém dvořě nade všěmi učinil mocným starostú. A když jednoho času Pilát s své sieni do jednoho sadu hlédajě, toho sadu jablkóm velmi zachtěl. A ten sad otcě Judášova bieše. Jehožto Judáš nic nevěděl, ani jeho otec Ruben znal. Tehda Pilát Judášě pozvav, k němu řekl: Jako mé zdravie miluješ, tak inhed běžav, oněchno mi jablek dobuď, nebť mi sě jich velmi zachtělo. V tu dobu Judáš rúče běžav, v ten sad vskočiv, počě jabla chvátajě česati. Zatiem Ruben, otec jeho, vyběhna, počě jemu hněvivě láti. A mezi tiem sebú dobřě potrhavše, Judáš kámen pochopiv, na otcě
