dní papežem, nábožně skončal a buohu duši vrátil. To sě dálo po buožiem narození šest set šesté léto za ciesařě, jemužto Fok řekli.
Potom po jeho smrti veliký hlad v římskéj vlasti na lidi udeřil, proněžto sebravše sě chudí, přěd papežě, jenž po svatém Řehoři byl, přišedše, řekli: Otče svatý, ty jisté chudé, ješto jest svatý Řehoř milostivě krmil pro buoh, těm nedaj ot hlada umřieti. Proti nimžto chudým papež hněvivě postavě, často otpoviedáše a řka: I co mě napomínáte! Dával li je vám Řehoř, hlédajě jěšitné chvály, toho já učiniti nechci. Tehda po tři noci zjěvil sě svatý Řehoř papežovi a jeho z té nemilosti treskcě. A když sě papež pro to nic nepolepšil, čtvrté sě jemu zjěviv, velmi jemu porokovav, udeřil jeho tak velmi v hlavu, až u malých dnech s hroznú bolestí umřěl.
Život svatého Longina, mučenníka buožieho, tuto sě čte
Svatý Longinus byl jest slovutný rytieř a jměl vládanie nad jinými rytieři. A když za těch časóv náš spasitel Jezus Kristus na kříži rozpat byl, tehda Longinus, jakžto jemu Pilát byl přikázal, jeho svatý bok ostrým kopím byl otevřěl. A uznamenav veliké zázraky, ješto sě v tu hodinu dějiechu, sluncě sě zatmilo, země sě potřásla. Těm věcem sě podiviv, v Jezukrista uvěřil. A zvlášče proto, jakžto jedna stará kniha praví, ež když svatý Longinus anebo pro nemoc, anebo pro strast byl oslnul, jakž sě svú očí krví našeho spasitele, ješto po kopí k jeho rukama tekla, dotekl, tak inhed prozřěv, uvěřil. Proněžto
