kra[148]číslo strany rukopisulije věky věkóm. Amen.
Život svatého Vedasta, dóstojného biskupa[447]in margine mladší rukou: Život svatého Vedasta
Svatý Vedastus byl sluha buoží. Jehožto když svatý Remigius atrabačským biskupem učinil, vzdvih sě na své biskupstvie šel. A tu u měsckéj bráně dva chudá, jednoho slepého a druhého belhavého[448]podtrženo, Hankova excerpce nalez, jima řekl: Střiebra a zlata nejmám, ale to, cožť jmám, to váma dávaji. V tu hodinu buohu sě pomodliv, oba uzdravil. A když těch časuov veliké množstvie hřiešných lidí slovem i skutkem na dobrú cěstu přivedl, byv čtyřidcěti let biskupem, uzřěl jeden slúp plamenný od nebe až v jeho[ms]jeho] gieho duom. Po tom znamení své blízké skončenie poznal, buohu sě poručiv, po malých dnech skončal a bohu sě dostal.
Život svatého Amanda biskupa[449]in margine mladší rukou: Svatého Amanda
Svatý Amandus, biskup, byl rodu znamenitého a buohu snažně slúžil. Takež jeden[mt]jeden] gieden čas vstav, k svatého Martina hrobu šel. A tu žíni na nahém těle nosě, vuodu pie a jěčný chléb jěda, patnádcět let bydlil. Potom odtad do Říma šed, přěs noc u[450]nadepsáno jinou, soudobou rukou svatého Petra v kostele přěspal. A tu sě jemu svatý Petr zjěviv, do franské země jemu[mu]jemu] giemu jíti kázal. Těch časuov kralováše král Dagobertus, jehožto[mv]jehožto] giehozto když pro některé hřiechy svatý Amandus tresktal, rozhněvav sě král, z své země jeho[mw]jeho] gieho vyhnati kázal.
Dogobertus ižádného syna nejmějieše, mnoho sě za to buohu modliv, syn sě jemu[mx]jemu] giemu toho léta urodil. Tehda král když počě mysliti, komu by svého syna kázal pokřtiti, v tu hodinu na mysl jemu padlo, aby jeho[my]jeho] gieho kázal svatému Amandovi křstíti. Jehožto dlúho
