všichni zlí správně buoha otlúčeni, jižto sú, jeho drahé krve prolitie potupivše, hřěšili. Proněžto, jakž praví svatý Kryzostomus, bude na súdě hospodin hřiešným hrozně opačovati a řka: Vezřěte na mě! Já sem pro vy z nebes na zemi stúpil, tělesenstvie přijal, pro vy vázán, bit, mučen i zeplván, na smiech zlým Židóm byl bičován i ukřižován. Kde j’ ke mně ot vás otplacenie za mé trudné umučenie? Vy ste šeředné věci viece vašeho hubeného tělesenstvie milovali než mú spravedlnost a než mú k vám velikú vieru. A protož praví svatý Kryzostomus: Znamenaj, hřiešný člověče, súd. Když ten bude, kak to bude hrozný súditi, jenžto sě nikohého nebojí, neb všemohúcí jest. Nikte sě dary nevyplatí, těch mu třěba nenie, neb přěbohatý jest. Nikte jeho oblúditi moci bude, neb přěmúdrý jest. Ani prosbú přěprositi, neb přěspravedlný jest. O tom píše svatý Lev a řka: Taká jest múdrost nebeského súdcě, ež jemu nic tajno nenie, jemužto všě nesnadnosti zřějmo svědomy jsú, s nímžto mlčědlnost nemluviec hovoří a vnitřnie mysl, v sobě sě tajiec, jemu zjěvuje svá tajenstvie.
Po téj tak hroznéj řěči vystúpie třie žalobníci. Najprvé diábel. Ten vystúpí, jakžto praví svatý Augustin, žalujě na hřiešného a řka: Přěspravedlný súdcě, rač toho mně otsúditi, jenžto tvuoj nechtěl býti. A tu bude diábel vše pořád opačovati, co kdy hřiešný člověk učinil. Kde li kolikrát, kterým li činem, v kterú li hodinu člověk shřěšil. Protož praví svatý Augustin: Běda, běda bude hřiešnému, kterú bude moci mieti omluvu, slyšě i vida všěch svých skutkuov dolíčenie a věčné s diáblem zatracenie. Druhý žalobník, to bude svuoj
