[10]číslo strany rukopisuvšichni zlí správně buoha otlúčeni, jižto sú, jeho drahé krve prolitie potupivše, hřěšili. Proněžto, jakž praví svatý Kryzostomus, bude na súdě hospodin hřiešným[44]částečně zapsáno jinou, soudobou rukou na razuře hrozně[45]zapsáno jinou, soudobou rukou in margine opačovati a řka: Vezřěte na mě! Já sem pro vy z nebes na zemi stúpil, tělesenstvie přijal, pro vy vázán, bit, mučen[46]zapsáno jinou, soudobou rukou na razuře i zeplván, na smiech zlým Židóm byl bičován i ukřižován. Kde j’ ke mně ot vás otplacenie za mé trudné umučenie? Vy ste šeředné věci viece vašeho hubeného tělesenstvie milovali než mú spravedlnost a než mú k vám velikú vieru. A protož praví svatý Kryzostomus: Znamenaj, hřiešný člověče, súd. Když ten bude, kak to bude hrozný súditi, jenžto sě nikohého nebojí, neb všemohúcí jest. Nikte sě dary nevyplatí, těch mu třěba nenie, neb[47]zde zapsáno slovo přěmúdrý, škrtnuto přěbohatý jest. Nikte jeho oblúditi[48]podtrženo, Hankova excerpce moci bude, neb přěmúdrý jest. Ani prosbú přěprositi, neb přěspravedlný jest. O tom píše svatý Lev a řka: Taká jest múdrost nebeského súdcě, ež jemu nic tajno nenie, jemužto všě nesnadnosti zřějmo svědomy jsú, s nímžto mlčědlnost nemluviec hovoří a vnitřnie mysl, v sobě sě tajiec, jemu zjěvuje svá tajenstvie.
Po téj tak hroznéj řěči vystúpie třie žalobníci. Najprvé diábel. Ten vystúpí, jakžto praví svatý Augustin, žalujě na hřiešného a řka: Přěspravedlný súdcě, rač toho mně otsúditi, jenžto tvuoj nechtěl býti. A tu bude diábel vše pořád opačovati, co kdy hřiešný člověk učinil. Kde li kolikrát, kterým li činem, v kterú li hodinu člověk shřěšil. Protož praví svatý Augustin: Běda, běda bude hřiešnému, kterú bude moci mieti omluvu, slyšě i vida všěch svých skutkuov dolíčenie a věčné s diáblem zatracenie. Druhý žalobník, to bude svu[11]číslo strany rukopisuoj
