[271]číslo strany rukopisuk královu přikázaní, vyvedše Jozefa z žaláře, ostřihli sú jej a proměnivše v rúcho, postavili jej před králem faraonem, jemužto on vece: „Viděl sem sny a nenie, kto by mi je vyložil. I slyšal sem o tobě, že ty umieš v pravdě to vyložiti.“ Odpověděl jest Jozef: „Beze mneť odpovie bóh králi faraonovi šťastně, neb prospěšně.“ I vypravil jest on, farao, to, což jest viděl a řka: „Zdálo mi se a já stojím na břehu potoka a sedm volóv vycházéše z toho potoka velmi pěkných a tučných a masovitých, kteřížto pasiechu se na velmi zlé pastvě. A aj po těch jdieše jiných sedm volóv tak škaredých a tak churavých, že nikdy neviděl sem takových v zemi ejipské, kteřížto sežrali a sleptali i strávili sú dřevnie voly tučné a aj žádného znamenie sytosti nebylo jest na nich viděti. Ale vždy byli tak škaredí, hubení, churaví. I procítiv opět snem, zase jsa utrápen, viděl sem druhý sen: Sedm klasóv vycházéše na jednom stéble plných a velmi krásných a opět potom jiných sedm klasóv tenkých, uvadlých a poražených horkostí vycházéše[m]vycházéše] wychaſeſſe v strništi, kteřížto prvnějších krásu sežrali a sleptali sú. I pravil sem[21]„i prawil ſem“ je zde zapsáno omylem podruhé vykladačóm snóv[n]snóv] ſnóm.“

Odpověděl Jozef: „Sen králóv jednostajný jest a které věci má učiniti, bóh ty všecky ukázal jest faraonovi. Sedm volóv krásných a tučných a sedm klasóv pěkných a plných, obú snú obsazujíce, sedm let jest hojných a sedm volóv churavých a libivých, kteřížto vyšli sú po nich, a sedm klasóv tenkých, uvadlých a horkem zaražených a větrem žhnúcím zatracených, sedm let jest budúcieho hladu, kteréžto léta tiem pořádem naplnie se. A aj najprv přijde sedm let hojnosti veliké po všie zemi ejipské, po kterýchžto bude jiných sedm let tak veliké neplodnosti, že zapomenuta bude všecka dřevnějšie hojnost všie sytosti, neb zajisté súžie všicku zemi. A velikost plodnosti neb sytosti zatratie neplodností