[274]číslo strany rukopisuďábla a ženu mužsky přemohl jest. Jemu samému jméno a chvála čistoty buď dána! Nebo [kto]text doplněný editorem[29]doplněno podle ~M by byl z múdrých a silných neupadl v takové příhodě plzké? Nižádný kromě tebe, pane! A již, pane, ty vieš položenie mé a znáš, že z velikého zamilovánie, kteréžto viece, nežli sem nésti mohla, mě velmi těžce trápilo, a z mého rozumu mě vysadilo a učinilo mě jako bláznici, jakožto vieš, mój pane! Nebo která z žen tak mnoho mohla jest strpěti, jako já trpěla sem v zabylství toho milovánie? Poněvažd na každý den i v noci byl si v srdci, a nejsa tudiež, avšak tajnú myslí svú vždy sem tě viděla jakožto přítomného. A teď s srdce faraona, krále všeho Ejipta, úmysl, když tě vidí, a z milosti tě všeho královstvie ejipského pánem zvolil[30]~M „zvolili“. Ale ty, pane mój, útlú osobu a křehkú ženú nerač pomstú potlačiti přemoženú zamilováním tvým někdy, mój pane! Já nešťastná žena, služebnice tvá, rač mi vinu mú odpustiti, nebť vyznávám sama proti sobě[31]~M „tobě“. Ač koli nejsem hodna milosti nalézti před tebú, avšak prosím skrze toho boha, kterémužto se modlíš najvyšému, a skrze zdravie otce tvého Jákoba a skrze vóli děduov tvých Abraháma a Izáka a skrze duši matky tvé Ráchel a že bóh po dvakrát tě vyvedl z šachty a přivedl tě k miestu a úřadu vysokému, v němž nynie jsi, ať by ukázal tobě tvář Jákoba, otce tvého, a Benjamin, bratra tvého. Slituj se nade mnú, ženú hřiešnú, a nad Putifarem, služebníkem tvým a mužem mým!

[A]text doplněný editorem[32]vynecháno místo na iniciálu, která zůstala neprovedena, doplněno podle variantního rkp. když ten list došel Jozefa a byl přečten, tehda jiný list Jozef po tom poslu psal v tato slova: Od múdré a poctivé panie přinešen nám list milostivý, který tak sme rádi přijeli s milostí, kterákožto[33]~M „kterak“ o jejie dobrotě a múdrosti jsme dobře ujištěni. A kterak nemámy býti vděčni dobroděnie, které smy od nie přijímali, neb krmila nás jako otec jednorozeného syna svého. O tom také, paní, jakož se pokorně vymlúváš, tohoť tobě k zahanbení nepřikládámy ani k hřiechu, než k milosti. Nebo bóh jest to učinil, že jsi ty byla příčina má a mé této cti a milosti,