[270]číslo strany rukopisušenkéřského a pekařského kniežete. I navrátil jest jednoho na miesto své, aby jemu v pití slúžil, a druhého oběsil jest na šibenici, aby vykladačova pravda shledána byla pravá. Avšak když se jest vedlo podčešiemu, to jest šenkovi, šťastně, zapomenul jest vykladače svého.

Potom[l]Potom] otom[20]vynecháno místo na iniciálu, která zůstala neprovedena pak po dvú letú viděl jest farao sen. Zdálo mu se, an stál nad potokem, z něhožto vycházéše sedm volóv pěkných a tlustých velmi přéliš a pasiechu se v miestech zlých, to jest po mokřinách. A potom jiných sedm volóv vycházéše, neb vyhřížéše se z té řeky a velmi mrzutých, churavých a škaredých a pasiechu se na břehu toho potoka na miestech najhojnějších a velmi zelených a užitečných. A potom těchto sedm škaredých a churavých snědli oněch sedm tlustých a velmi pěkných a jichžto divná zpósoba churavosti bieše. Pak procítiv farao, opět zase usnul a viděl jest sen jiný. Sedm klasóv vycházéše na jednom stéble velmi krásných a pěkných a plných. A jiných také sedm klasóv tenkých a zaražených horkostí vycházéše a sežráchu všechnu pěknost prvních klasóv. Procítí potom farao po odpočinutí, chodieše po svém pokoji, a když bylo zajtra ráno, strachem přestrašen sa, poslal jest k vykladačóm a ke všem mudrcóm ejipským. A když jsú zavoláni byli, vypravil jest jim sen a nebieše, kto by jej mohl vypraviti aneb vyložiti. Tehdy, když rozpomenul se potom mistr podčeší, to jest mistr šenku, řekl jest: „Vyznávám svój hřiech, že když král rozhněval se na služebníky své, na mě a na mistra pekařského, a do žaláře vsaditi kázal nás kniežete rytieřského, kdežto jedné noci oba sen viděla svá, znamenajíce zázrak budúcích věcí, i bieše tam také mládenec, sluha, žid téhož kniežete neb vládaře rytieřského, kterémužto pravili smy sny své. A ty jsmy vyložené od něho slyšeli, a to jest potom v pravdě stalo, nebo já navrácen jsem k úřadu svému a on oběšen jest na šibenici. A tehdy ihned