[281]číslo strany rukopisuA stáhl ruku svú pravú, dotekl se jest prstem svým ukazujícím kraje strdi, kterýmž stáše k východu slunce. A odtáh prst svój k sobě i přivedl ji na krajinu plástu, jímž bieše obrácen k západu slunečnému, a stránka prsta, jímž se byl dotekl, obrátila se v krev. A vztáh ruku svú podruhé, dotekl se krajem prsta svého plásti strdi, kterým ku poledni obráceno bieše, a kraj prsta jeho v krev se jest obrátil. Hledieše Asenech na to.

I řekl anjel k nie: „Patř na tento plást!“ I vyšlo z plástu množstvie včel bielých jako snieh a křídla jich jako zlatohlav. I osedly Asenech a pustiechu med v ruku její a jedly sú jej. Anjel řekl k včelám: „Jděte do miesta vašeho!“ I braly sú se všechny na východ slunce do ráje.

I řekl anjel: „Takť budú všechna slova, která sem mluvil k tobě dnes.“ A třetie ztáh ruku svú anjel, dotekl se plástu a jedl z toho plástu a stola se nedotekl. A vóně toho plástu sladká velmi zdála se jest.

Řekla Asenech anjelovi: „Mám panen sedm, které vychovány sú se mnú z mladosti mé a jedné noci se mnú urodily sú se. Povolám jich a požehnáš jich, jakož si i mne požehnal.“ A těch kázal anjel povolati i dal jim požehnánie takto: „Požehnaj vás bóh najvyší, abyšte byly jakožto slúpóv sedm města útočiště!“

I přikázal anjel Asenech, aby odnesla stuol. A když se brala, aby stuol odstavila, i vyšel jest anjel od očí jejích. A vrátivši se zase, viděla, jako by vóz ohnivý u povětří vyšel.

A když se modléše Asenech, aby odpustil jie, že tak směle mluvila s ním, tudiež jeden mládenec z služebníkuov Putifarových pravieše a řka: „Ej, boží Jozef jede, již předjezdce[w]předjezdce] předgiezce jeho u vrat sieni našé jest!“

Chvátajíci brzce, Asenech sešla a stala na pavlači domu. A když všel Jozef do domu, pozdravila jeho Asenech pravieci jemu tu řeč, kterúž anjel