[266]číslo strany rukopisunižto ďábel chce zatratiti mě i mú duši a tělo mé porušiti smilstvem! Rozpomeň se, hospodine, na starost otce mého Jákoba. Slituj se nad vězením mým v Ejiptě, nebo stojí o mú zátratu v smilstvie s túto ženú, která povstala proti mně. Nebo ty jsi mocný všeckny věci učiniti!“ Paní, tyto všecky věci slyševši, pustila jej, ale ďábel panie nepropustil, než viecež a viecež ji zapaloval. A ona, chodieci proti Jozefovi, vzdycháše a ženskými znameními hmyzáše[f]hmyzáše] hnizaſſe. Ale Jozef neodpověděl jé nic.

Jednoho času vzala sobě hodinu i povolala paní Jozefa, jako služby jeho potřebujíc. Přišel k nie Jozef a ona chytila jej za plášt a řkúc: „Dosavad, ó Jozefe, já mučila sem se a již sama sebe viece držeti nemohu, poňavažd na každý den vidím tě očima mýma. Prosím tebe, ač mne uslyšeti neráčíš[14]~M „a ty mne uslyšeti nechceš“, ani mi co odpovieš! Sama se v sobě hryzu[g]hryzu] hryſu[15]snad radováno na „z“ a pálím vždycky a odepřéti se tomu nemohu, poněvažd na každý den vidím tě očima mýma. Srdce mé již usvadlo a hyne na mně tělo mé v noci i ve dne v nespání. A dni své v hořkosti a v zamilování těch, ješto mne netbají, aniž mohu toho déle trpěti. A již ze dvého jedno sobě vybeř, ó Jozefe, v tuto hodinu: nebo spi se mnú a budeš svobodný, neboť přísahám skrze život faraonóv, že já sepnúc ruce položím na hlavu tvú a pokřiknu tak daleko, že uslyšé všickni služebníci faraonovi, kteříž vně stojie s čeledí naší, a řku, že jsi ty ke mně všel a chtěl si mě porušiti na loži, ‹začátek komentované pasážepaní tvú›konec komentované pasáže[16]~M „pána svého“. Nuže, zvoliž sobě z toho dvého, což chceš!“ I přičinila žena toto: „Ó Jozefe, nedopúštěj[h]nedopúštěj] nedopuſſtieiſſe toho, aby nynie nebyl poslušen mne, nebo by mě zahanbil a sám by se ztrávil hanebnú smrtí umieraje! Ó Jozefe, Jozefe, slituj se nad krású mladosti tvé! Ba běda, běda, běda bude mladosti tvé tak ušlechtilé, kterúžto Ejipští nynie zkazie a pohanbie! Uzříš ruce tvé svázané zzadu a hrdlo tvé staženo řetězy,