šenkéřského a pekařského kniežete. I navrátil jest jednoho na miesto své, aby jemu v pití slúžil, a druhého oběsil jest na šibenici, aby vykladačova pravda shledána byla pravá. Avšak když se jest vedlo podčešiemu, to jest šenkovi, šťastně, zapomenul jest vykladače svého.

Potom pak po dvú letú viděl jest farao sen. Zdálo mu se, an stál nad potokem, z něhožto vycházéše sedm volóv pěkných a tlustých velmi přéliš a pasiechu se v miestech zlých, to jest po mokřinách. A potom jiných sedm volóv vycházéše, neb vyhřížéše se z té řeky a velmi mrzutých, churavých a škaredých a pasiechu se na břehu toho potoka na miestech najhojnějších a velmi zelených a užitečných. A potom těchto sedm škaredých a churavých snědli oněch sedm tlustých a velmi pěkných a jichžto divná zpósoba churavosti bieše. Pak procítiv farao, opět zase usnul a viděl jest sen jiný. Sedm klasóv vycházéše na jednom stéble velmi krásných a pěkných a plných. A jiných také sedm klasóv tenkých a zaražených horkostí vycházéše a sežráchu všechnu pěknost prvních klasóv. Procítí potom farao po odpočinutí, chodieše po svém pokoji, a když bylo zajtra ráno, strachem přestrašen sa, poslal jest k vykladačóm a ke všem mudrcóm ejipským. A když jsú zavoláni byli, vypravil jest jim sen a nebieše, kto by jej mohl vypraviti aneb vyložiti. Tehdy, když rozpomenul se potom mistr podčeší, to jest mistr šenku, řekl jest: „Vyznávám svój hřiech, že když král rozhněval se na služebníky své, na mě a na mistra pekařského, a do žaláře vsaditi kázal nás kniežete rytieřského, kdežto jedné noci oba sen viděla svá, znamenajíce zázrak budúcích věcí, i bieše tam také mládenec, sluha, žid téhož kniežete neb vládaře rytieřského, kterémužto pravili smy sny své. A ty jsmy vyložené od něho slyšeli, a to jest potom v pravdě stalo, nebo já navrácen jsem k úřadu svému a on oběšen jest na šibenici. A tehdy ihned