[260]číslo strany rukopisuvámi a jáť pójdu pastev hledat.“ I řekli k němu: „Jdi!“ I odšel jest Ruben.

A když odšel Ruben, tudiež kupci sstupováchu z země kanánské do Ejipta. A když sú je viděli bratřé Jozefovi, řekli sú: „Teď Izmahelitové jdú, prodajme Jozefa, ačť k tomu přivolí Juda.“ A Juda vece: „Jest li, že podlé mé rady chcete učiniti, vytiehněmy jeho a otci jej pošlemy. Pakli byšte toho učiniti nechtěli, lépe jest, aby prodán byl, nežli by umřel a neprolili bychom krve jeho.“

Tehda šli sú všickni k kupcóm. I řekl k nim Juda: „My máme jednoho služebníka a toho vám prodati chceme a dobrý trh vám na něm dáme. Nebo nám se nehodí, poňavažd nechce ostávati při stádách, ale často utieká. Ale vy vezměte jej a prodajte jej v Ejiptě a zisk vezmete na něm, nebo zpósobený a krásný mládenec jest.“

I prodali sú bratřé Jozefa za třidceti hřiven střébrných a list na to učinili v této zpósobě: Nás deset bratří prodali smy tohoto, jménem Selana[d]Selana] Salama, kupcóm z Kanán v služebníka. A jména naše toho na svědomie teď smy popsali: Ruben, Simeon, Levi, Juda, Izachar, Zabulon, Dan, Neptalim, Gád, Asser. A potom nižádné viece pře o toho služebníka s těmi kupci nikdy nebudemy mieti. A já, Juda, svolením bratří mých mú rukú psal sem tento list na svědomie toho všeho.

I dali sú plačícieho Jozefa kupcóm a řekli k nim: „Ostřiehajte jeho pilně a svěžte jej pevně na rukú, nebo běhúnek jest a lotřec.“ I vsadili sú Jozefa na velblúda a brali sú se s ním do Ejipta.

A když přišel Ruben s pastvy, pospiešil k šachtě a nenalezl Jozefa. I domněl se, že by zabit byl od bratří, i rozthl rúcho své na sobě a pěstma bil se v hlavu svú a políčky dával v líce své a pláče pláčem velmi velikým, křičal a řka: „Běda mně bratře Jozefe mój, běda mně i tobě!“ A obrátiv se k bratřím, řekl: „Běda vám, synóm zlořečeným, zabili ste bratra vašeho! Běda vám z tak velikého hřiecha, co ste před pánem bohem učinili! Od počátka světa