Kapitola o pojičkách koní, rúcha a jiných movitých věcí
Pójčenie jest některé věci k některakému zvláštniemu užitku vděčně učiněná pojička a nenavracenie. A die znamenitě pojička a nenavracenie: nebo ten, ktož puojčuje, panstvie a vládařstvie puojčené věci zachovává. A slove pójčenie jako k užitku užívajícieho dánie. Die také vděčně, nebo vezme li za to mzdu, tehda bude nájem nebo jmenovitá smlúva. Die také k některakému zvláštniemu užitku, aby znamenán byl rozdiel mezi pójčením a složením neb schováním, nebo složená věc dána bývá schovánie bez užitka z pravé viery, a protož muož zase ihned požádána nebo vzata býti, ale pójčená věc pójčuje se k jistému užitku, kteréžto ač kto zbytečně užívá, ten, ktož ji přijímá, nedostatek její zaplatí. Jako v příkladě: pójčuji tobě koně, aby na něm jel do vsi, a ty pak kuoň vedeš k boji, bude li v tom zabit, dlužens mi jej zaplatiti. A záležíť pójčenie v mohovitých věcech a se hýbajících a druhdy také i ne v mohovitých. A má člověk věci pójčené viece ostřiehati a pilnějie, nežli své vlastnie, a má tu věc pójčujíciemu zase odeslati po jistém poslu a věrohodném, nechce li, aby jemu vina byla připsána. {prodliti se vrácení věci puojčené}marginální přípisek mladší rukou Věc pójčená má také vrácena býti v určený čas, nebo skrze prodlenie navrácenie člověk upadá v vinu. Opět zhyne li věc pójčená, týmž obyčejem,
