Když některaký měštěnín umřel bieše a když dětem svým sbožie dědičné i mohovité bieše zuostavil, žádného zprávce nad nimi neustaviv, otázáno jest bylo, kto by takové sbožie měl zpravovati. Jimžto bylo jest odpovědieno takto: ktož poslednie vuole zpósobenie obmešká, těch miesto rychtář a přísežní zprávci neb šafáře a obránci vierohodného s slušným uručením, ač jinak nejsú ujištěni, takému sboží a mláďátkóm mají dáti. {přísežní sirotkóm dajte poručníky}marginální přípisek mladší rukou A ten zpravuj to sbožie, dokudž osoby, jimž jest poručeno, k dospělým neb dokonalým letóm nepřijdú. A též má učiněno býti, ač by kto zuostavě sbožie a dědice let nedošlé umřel by bez kšaftu.
Zprávce a poručníci nejsú vždy krevní neb přietelé
Ač příbuzní vedlé krve přirozené jsúc zdáleni, žádají, aby jim sirotci byli vydáni. {statek sirotčí jmá uručen býti}marginální přípisek mladší rukou Ti zastaviece rukojmie, že každý rok chtie z jich sbožie jistý zisk vydávati a vespolek shromážditi, radějí sirotci mají jim býti poručeni, nežli bližším svým vedlé krve, jenž by takového uručenie odpierali učiniti.
Zpráva a obrana sirotkóv nemá býti dlužníkóm dopuštěna
Po smrti jednoho sedláka bohatého jiný, jenž pravieše, že by jemu byl dlužen vinovat, žádal jest ustavičně, aby jemu byla poručena zpráva neb obrana dětí a statku jich. Nalezeno jest bylo soudem, že taková prosba jakožto podezřená nemá býti dopuštěna, nebo nenie bezpečno, aby který z těch, jenž má sbožie zavázané sobě toho umrlého, aby byl dopuštěn poručníkem býti. {ktož dluh zamlčí}marginální přípisek mladší rukou Také ač by kto mlčal sprvu počátku o dluhu a potom učiněn by byl zprávce nebo vládař statku a dětí, slušně od žaloby padne, kterúž potom proti sirotkóm a let nedošlým činiti bude.
Statek sirotčí nemá na lichvu dán býti
Opět nenie potřebie statkem sirotčím lichviti, ale opatrně složiti a schovati, nežli lichvy žádaje také hlavních peněz býti zbavenú. Muož však poručník jinak kupčiti, ač však otec sirotka kupčil jest neb zvykl jest kupčiti.
Ženy také mohú žalovati na poručníky
Poručníci neb obránce a zprávce sirotkóv a sbožie prosili jsú přísežných, aby potresktali některakých žen, jenž často z netbanlivosti a neužitečného vladařstvie statkóv jich vieře poručených je štrafovali jsú. I tázali jsú přísežní, byla li by ta prosba spravedlivá, čili by k ženské řeči jměli otázku učiniti z netbanstvie zprávcuov.
O kteréžto věci konečně zuostáno jest, že jakož přísežní milují, aby po jich smrti o zboží a dětech jich dobře se dálo, též s pilností mají předemřených sboží