slíbili, Václav před přísežnými prosil jest Jana, aby s ním do Prahy se vypravil, jenž odpověděl, že chce se škod leženie uvarovati, diel dluhu, což naň slušie, brzy chce zjednati. A Václav osvědčiv ten jeho slib, napomínanie hanlivého nechtě slyšeti a své dobré pověsti chtě zachovati, vlehl jest. A když jest v tom trval mnoho dnuov, otázal se jest, má li Jan diel svój proležalý platiti, poněvadž jest s ním společně slíbil. A Jan zase zpět tázal, poněvadž on při prvniem povolání ležení jest odepřel a v čas placenie hanlivé upomínanie trpěl jest, má li od záplaty řečeného proležaného dluhu zproštěn býti. Na to konečně usúzeno jest: k duovodu Jana, jemuž slib předcházie, že bez odporu prosby Václavovy má býti jako rozumné dopuštěno. {ležení pro vyplacenie}marginální přípisek mladší rukou Protož takť jest moc slibu oznámena tiem slovem společně, že Jan dlužen jest vedlé práva zaplatiti ztravu, kterúž jest Václav protrávil.
O témž jelikož k rukojmiem
{pře o tři rukojmie}marginální přípisek mladší rukou Některací otázku činiece, psali jsú takto: třie naši spoluměšťané byli jsú dlužni některakému vládyce, a když jich dále na rukojmie nechtieše dáti, prosili jsú také jednoho našeho spoluměštěnína, aby za ně společně slíbil, jenž když to učinil a přišel čas placenie, dřieve řečený vládyka, že od dlužníkóv jistcuov záplaty nevzal, požádal jest neb obdržal veškeren dluh od rukojmie, kterýžto zpuosobem práva k soudu
