Vít Tasovský z Lipoltic: [Český překlad sbírky nálezů brněnsko-jihlavských, rukopis B]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. V E 41, 128r–340v. Editor Jamborová, Martina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

prodati jemu za též penieze, jakož jej kúpil. Druhé: ten slib, kterýž jest Pavel soukopu svému učinil, poněvadž jest škodný, má li býti nazván za nestálý, Pavel také otázku činí, poněvadž jemu Petr při zástavě dal moc prodati ten plat, jakž by mohl ten prodaj, kterýž jest učinil, a slib jeho, mají li moc mieti, a nadto má li Petr ostatek peněz, kterýchž na svú jistinu vedlé prodaje toho platu nedojal, navrátiti, a nadto přidati plným právem námienky, kterúž Petr při zástavě učinil. Všechny svrchupsané otázky jsú prosté, a odpověd z nich muož vzata býti, nebo z toho tak dobře prodaj jako i slibové od Pavla učinění stálí zuostanú. A Petr ještě ty penieze, kterýchž se na prodání platu nedostalo, dlužen jest jemu opraviti a dosti učiniti, aniž ten, ktož koupil níže, než vedlé práva městského, leč by chtěl dobrovolně, k vyplacení platu Petrovi dá. Nebo poněvadž kúpil jest pro zisk, jako i jiná věc ten plat právem městským na jeho vuoli jest, muože jej prodati, komuž se líbí, než vedlé šacovánie téhož práva. Protož při zástavách rukojemstvie a v slibiech nebo úmluvách kterýchžkoli, {výmienky}marginální přípisek mladší rukou budú li jaké výmienky, vedlé těch koneční soudové mají vynošeni býti.

O témž, kterak se v soudu má jmieno býti, když několiko rukojmí slíbí komu nerozdielně

Usúzeno jest konečně: jestliže dva dlužníky slíbíta {rukú nerozdielnú ktož slíbí}marginální přípisek mladší rukou kterému věřiteli za některaký dluh společně nebo nerozdielnú rukú, ten věřitel, když čas přijde placení, má oba dva napomenúti. A jestliže jemu nezaplatie, móž, zproště jednoho, od druhého vcele dluhu dobýti, poněvadž jsta se oba k zaplacení jednostajně zavázala. Týž však má svého spoludlužníka, jehožto věřitel prosta jest nechal kteréhož zdielu naň příslušného, těmi obyčeji, jakož na dlužníka slušie, muož připuditi k zaplacení obyčeji spravedlnosti příslušnými.

O témž jelikožto k ležení

Přemietáno jest od sudieho rady, poněvadž právo staré městské jest, že žádný vězně jatého nemá vésti z města, ačkoli někto slíbil by věřiteli plniti leženie v jiném miestě a napomanut jsa od něho neučinil by toho, {nemá žádný vezně pro dluh z města vésti}marginální přípisek mladší rukou avšak nemá jemu dán býti, aby nesen byl z města, než žádá li spravedlnosti ten věřitel, ta se má jemu v městě státi. A též nápodobně v jiných výmienkách slibóv zvláštních spravedlnost a obyčej městský se zachovávaj.

O škodách proležalých

Když Václav a Jan do Prahy jsú byli povoláni ku plnění leženie, jakož jsú společně slíbili,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 5 měsíci a 28 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).