jsa připuzen, dluh, jenž s velikú škodú vládykovi zaplatil, od jednoho z jistcuov, jenž se jemu zdál býti dostatečný, jiných dvú, jenž sbožie nejměli, prostých nechav, požádal jest vedlé spravedlnosti, řka, že poněvadž prošen jsa z pravé viery slíbil jest společně za tři dlužníky, mají li též spravedlivě řečení třie k vyplacení bez jeho škody společně zaplatiti. Ale ten, jenž jest narčen, a jiní zproštění, žádal jest také nálezu vedlé práva, poněvadž on sám třetí jej vypraviti slíbil a ne společně vyplatiti, dada svú třetinu dluhu, nemá li z rukojemstvie zproštěn býti.
{ortel}marginální přípisek mladší rukou Jimžto úsudkem konečně jest odpovědieno takto: poněvadž rukojmie nemá zbaven býti viery neb slibu, jímž za jiného slíbie, třie dlužníci jistci mají svého čtvrtého rukojmie vyvaditi, by pak při tom slibu v rukojemství nebylo vysloveno to slovo společně, jakož on se zavázal v rukojemství za ně společně. Protož ten, jehož viní, dlužen jest jej ze všeho dluhu vypraviti vedlé spravedlnosti, nebo v tom, že rukojmie společně slíbil jest za dlužníky věřiteli, dostatečně se rozumie a zavierá, že dlužníci k vyplacení jemu jsú zavázáni též zase společně. Protož duovod proti němu učiněný že lstivost a lest zavierá, jenž žádnému děditi nemají. Nadto poněvadž řečení třie dlužníci společně zavázali jsú se ku placení věřiteli, bylo by velmi neslušné, by nebyli dlužni platiti též společně svému rukojmí.
