[9v]číslo strany rukopisua pověz otci mému zdravie mé, a kterak mě jesti choval, tak jemu děkuji.“ Bruncvík vece: „Afriko, panno milá, buď já živ nebo mrtev, staň se vóle božie, zle[n]zle] zlie neb dobře, bez tebeť z tohoto hradu nepojedu.“ Slyševši to panna, hledieci naň, i poče jeho velmi milovati. A posadivši jej podlé sebe, objevši jej, s pláčem vece: „Bruncvíče milý, když nechceš beze mne jíti, nať prsten mój. A prosím tebe, pomni na to, když tě bude který strach podjímati a na tě počnú bíti, nemeškajž jeho na pravý palec vzieti. Ten prsten má čtyřmedcítma[o]čtyřmedcítma] ċtiřmiedcytma mužóv síly. Ale nic toho nenie, by měl takových sto prstenóv na každém prstu, nicť nespomóž proti takové síle[p]síle] ſylie, neboť jesti otec mój na to několiko tisícóv naložil, chtě mne zase dobyti, nic tomu nemohl učiniti. Kterak ty pak sám jediný chceš mne dobyti? Zlý nevěrný otče, mohl s mě téměř sám na svém hradě zahubiti, než si mi tu velikú žalost obnovil! Nebo hleď a viz, mój milý Bruncvíče, těchto mých zlatých pásóv. Teď dva hadová ocasy mé nohy obklíčily až do pasu. [10r]číslo strany rukopisuToť na každý den odpoledne až do večera mój pán Baziliskus těmi hady obkličuje mě, a pak celú noc až do poledne opět čistá panna a krásná bez těch hadóv sem. A toť má za obyčej, žeť přivalí se ke mně s poledne tři hodiny i leží na mém lóně až do nešporóv. Jiného nic, než se mnú to utěšenie má, a přes puol hodiny. Nebožtíku, nepójdeš li pryč, tvé se hoře a tvá bieda počne.“ Vstav Bruncvík, poče se pánu bohu modliti, aby jemu z těch hróz ráčil spomocník býti. A když přicházieše k tomu času, drak Baziliskus hne se v své spelunce, až se veškeren hrad třesieše. Tehdy Afrika panna vece: „Pomni se, nepostúpaj! Již máš v takovém nebezpečenství býti, jakého s si nikdy neslýchal ani vídal.“ A v tu dobu křik, skok a pisk od hadóv vzende, že když by čtyři trubači náramně trúbili, pro ten křik a pisk hadóv trúbenie by neslyšel. A když povalí se se všech stran množstvie hadóv a ještěróv velikých a jiných potvor jedovatých, chtiece Bruncvíka ubiti, tu se jim Bruncvík poče svým mečem mužsky brániti, že po desieti