[7v]číslo strany rukopisuto mi pověz.“ Bruncvík vece: „I ovšem prvé sem po vóli z své vlasti vyšel, ale již mi se pohřiechu po núzi děje.“ A on: „Věziž, že s námi musíš v núzi přebývati, avšak chceš li se v jednu věc uvázati a mé dcery Afriky dobyti, kteráž mi jest vzata již třetie léto od draka Baziliška na hrad, jemuž řiekají Arabia, na pusté moře ode mne tři sta mil, věz, žeť chci dopomoci k tvé zemi a pustiti tě skrze železná vrata.“ Neb před tiem hradem biechu železná vrata, kterýchžto mocen bieše ten král Olibrius, a jinudy nebylo lze Bruncvíkovi jíti než skrze ta vrata. Tehdy, slyše to Bruncvík, i vece králi: „Toto mi jest prvé divno, že nevídav mne, i jmenuješ mě. A to, jakož o dceři mluvíš, v nesnadné věci mne poddáváš, avšak chceš li mi to splniti, co mi slibuješ, chciť se o to pokusiti, vezma na pomoc pána boha svého.“ A král poče jemu viec slibovati a Bruncvíka velice ctíti.

A třetie den káza Bruncvík připraviti korábec, na kterýžto stravy pobrav, ješto by pět měsiecóv trvala, a vseda se lvem, i pojede. A když přijide pod ten h[8r]číslo strany rukopisurad velmi krásný, přivázav koráb i pójde a lev za ním. A když biechu u prvních vrat, tu uzře dvé hrozných a ukrutných zvieřat, ani na střieberných řetězech ležiechu, střehúc toho hradu. Ta zvieřata slula monetrus. Ovšem veliké potvory biechu, nebo každé mějieše hlavu jako člověk, tělo jako kuoň a ocas jako svině. Ta převelmi silná biechu. Ta uzřevše Bruncvíka se lvem, hněvy se zatřesechu[j]zatřesechu] zatṙeſiechu, až se vešken hrad hýbáše. Vida to Bruncvík, dobuda svého meče, mužsky se s nimi o ta vrata tepieše. Vida to lev, že pán jeho mdlí, rozběhna se roztrhne jedno na poly hněvy velikými. A potom i druhé. A tak prvá vrata obdrževše, i pójdú dále. A když u druhých vrat biechu, opět uzřechu dvé silných zvieřat, těm řiekáchu glato. Každé mělo dva rohy, dlúhá na dva lokty, ostrá jako břitva. To zvieře i podnes, když se s kým svadí, tehdy jedniem rohem seče a druhý[k]druhý] druhym na chřbet položí, když jemu ten ustane, tehdy ten položí a druhým se brání. To zvieře nebojí se nic jiného, jediné červené barvy. A jestiť tak udatné na vodě jako na zemi. S kterýmž[8v]číslo strany rukopisuto