[13v]číslo strany rukopisupřevelmi divieše, že žádného v tom městě nevidieše. Jednéžť po malé chvíli uslyše trubače, bubenníky, ano náramně trúbie, a vojska po vojsku do toho města jediechu, neb to biechu Astriolové, totiž zlovidomci, kteřížto v tom městě přebýváchu. Tu opět Bruncvík znamenav, že dobře nenie, všakž mezi nimi poče choditi. Tehdy jedni k němu vecechu: „Bruncvíku, nebožtíku, pověz, kterak si se sem dostal?“ A on vece: „Jakž sem koli přišel, viem, žeť se vás nebojím.“ A oni, uchytivše jej, i povedú před svého pána Astriola. Tehdy Astriolus vece: „Bruncvíče, nebo mi slib zde s námi býti věčně, neb tě káži na ohnivý kuoň vsaditi, a tak věčně budeš na něm hořeti.“ Bruncvík vece: „Nevěrný Astriole, tvéť se hrózy nebojím, doufámť já svému bohu, poněvadž mi s velikých strachóv a s nebezpečností ráčil pomoci. Ještěť jeho svaté milosti doufám, žeť mi odtudto také pomóž. A ty, zlý Astriole, ty s toho zaslúžil, ty máš tu býti a budeš.“ Tehdy Astriolus vece: „Hrdé s mysli, avšak tvé hrdosti poku[14r]číslo strany rukopisusím.“ I káza kuoň ohnivý přivésti. A Bruncvíka, přiskočivše čtyři, budú se s ním trhati, chtiece jej na ten kuoň vsaditi. Tehda Bruncvík, nemoha déle meškati, potrhne meč i vece: „Nuž, těmto čtyřóm hlavy dolóv!“ A ihned hlavy skočie, a přiskočiv lev, ihned je roztrha. To vida Astriolus, že nenie klam, pokřikne na jedno vojsko. Tu jej velikými křiky obsuchu, několiko tisíc. Opět Bruncvík vece: „Nuž, dvadcet mužóv, nuž třidcet, nuž sto, tisíc, hlavy dolóv!“ A ihned taký hřmot od hlavy vznide, až se všecka země třesieše. Vida to Astriolus, ano zle[v]zle] zlie, i vece: „Pomni se, milý Bruncvíče! Pomni se pro svého boha a schovaj meč! Slibujiť tě do tvé země donésti, jediné nemorduj viece!“ Tehdy Bruncvík vece: „I ovšem toť pro svého boha učiním, ale ne pro tě, jestliže mi to splníš, co slibuješ, beze všeho strachu i bez úrazu s tiem se vším, což mám, i se lvem do mé země přinésti.“ A on jemu viece slíbi.

A tak se stalo, že ve čtvrtek [v]text doplněný editorem prvý súmrak posadi Bruncvíka na rozhraní s tiem se vším zbožiem i se lvem. A když se Bruncvík uzře před Prahú, vez[14v]číslo strany rukopisuma