[12v]číslo strany rukopisuOlibrius za stolem se všemi sedieše, přistúpil Bruncvík, vytrhna meč, i vece: „Nuž, milý meči, těmto potvorám i králi se pány hlavy dolóv skákajte!“ A ihned [v]text doplněný editorem okamžení všecky hlavy jim skákáchu. Tu Bruncvík, nabera tlumokóv několiko střiebra, zlata, drahého kamenie za několikonádste tisícóv, odemkna železná vrata, seda se lvem a sbožím na koráb i pojede.
A když opět po moři daleko jezdieše, uda se jemu mimo jeden ostrov jeti. A ten ostrov slul Tripartita. Uslyše trúbenie, bubnovánie a rozličné zpievanie, a chtě to zvěděti, co by to bylo, jide na ten ostrov. A když tam přijide, tu uzřel mnoho zástupóv na koniech, ano jedni kolé, druzí tancují a veliké veselé mají mezi sebú. Bruncvík stoje, poče se tomu dívati. Přijide jeden z nich i vece: „Ó, Bruncvíče, kterak si sem přišel mezi nás? A jakž si pak kolivěk přišel, toběť jest s námi tancovati a věčně s námi zde přebývati.“ I poda Bruncvíkovi ruky i spáli jej velice. A vida již opět, že dobře nenie, i potrhna meče, i die: „Nuž, tomuto prvniemu hlava dolóv jemu skočí!“ A ihned se tak stalo. Vidú[13r]číslo strany rukopisuce to zástupové, že hlava dole[u]dole] dolie, i vecechu mnozí: „Ó, Bruncvíče, tiem našich rukú neujdeš! Toběť jesti s námi tancovati a s námi na těchto koních jezditi.“ Neb to biechu Azmodeové diábelští a tu se mučiechu. Vida Bruncvík, ano jej nutie, dobude opět meče i vece: „Nuž, těmto všem diáblóm hlavy dolóv!“ Tu opět všem diáblóm hlavy skákají dolóv. A on opět se lvem vseda v koráb i pojede.
A když opět na moři bude blúditi, vždy čekaje, zda by mohl k svým vlastem kdy přijeti, patnádste nedělí blúdieše. Tu se opět jemu převelmi bude stýskati, a v tom stýskaní uzře město velmi krásné, ano se svietí od zlata a drahého kamenie, že záře od něho deset mil na moři pocházieše. Tu Bruncvík připlove k němu i vjide do města. A když v městě bieše, jenž slulo Egbatanis, překrásní domové v tom městě biechu, ale žádného člověka v něm nebieše. I bude choditi duom od domu, ano všudy jiesti, píti dosti. Stolové kryti stáchu a jiedla v kuchyních dosti nachystáno. Tomu se Bruncvík
