[10v]číslo strany rukopisujednú ranú poče přetínati. A čím[q]čím] ciem to jich viece bijieše, tiem jich viece přibýváše, a druzí tlusti jakožto břevna biechu, a druzí diábelskými hlasy křičiechu. Bruncvík na to nic nedbáše, ale mužsky se s nimi postíháše a do pasu v jedu brodieše, avšak jemu nic neškodieše. Lev je převelmi trháše, okny s hradu dolóv metáše. Vida to Baziliskus, že jeho sluhy zmozdovachu, tepruv se sám hne hněvy velikými, chtě jich pomstiti. Pod zlatú korunú povalí se, tlustý jako drelink, a mějieše osmnádste ocasóv a obnoží hadových, a to tak ostrých a jedovatých, že jednú ranú břevno tlusté přemrskoval. Tuť ovšem tepruv ubohý Bruncvík s tiem veliké hoře mějieše. Silně jej drak ranieše, až k zemi častokrát na svú tvář padáše, a lev jej zastupováše, tu se s ním silně tepieše. Bruncvík vzhóru vsta, lvovi pomože, a tak jeden druhému věrně pomáháše, od nešporóv celú noc až do poledne s ním se tepiechu, ale z drakem dosti činiti mějiechu. Bruncvík již vešken krvav [11r]číslo strany rukopisubieše, velikú mdlobú na zemi letieše. Vida to lev, že pán ležieše, žaloštěmi velikými zařváše velice, i poče se z drakem prudce bíti a ocasy okolo něho rubati a hněvy[r]hněvy] hniewie trhati, všecky obnože z draka obtrhal bieše[s]bieše] bieẛa. Bruncvík s velikými bolestmi avšak vzhóru vskočieše, i budeta se tepruv oba udatně s drakem bíti, neb jich již neměl čím raniti. A na kusy jej roztrháchu, až z něho pramenové[t]pramenové] pramenonowe jako z drilinka jedu s hradu pláváchu. A když drak zabit bieše, Bruncvík od velikých ran k zemi letieše. Tři dni a tři noci slova nepromluvieše[6]slovo je v rukopise zapsáno chybně, poté částečně škrtnuto a zapsáno znovu a lev vždycky nad niem žalostivě stáše. Afrika panna velmi jeho želéše a smutně nad ním stála i seděla. Nevěda lev, co tomu učiniti, nemeška s hradu po koření běžeti. Nakopav kořenie, v ustech přinese pánu svému. Tu panna lékarstvie učiní jemu. V devieti dnech jej hojieše a potom převelmi zdráv bieše. A když Bruncvík té panny převelmi nesnadně dobyl, i vece: „Nuže, Afriko, panno milá, vieš, žeť sem měl pro tě veliké nesnáze, protož nemeš[11v]číslo strany rukopisukajž