pře[5v]číslo strany rukopisuvelmi žel bieše, že jemu Bruncvík nevěřieše, a v té žalosti lev zařva tak silně, až se všecka země třesieše. A Bruncvík velikými strachy dolóv upade i ztluče se velmi, že sebú hnúti nemohl. Vida to lev, odběhna rychle[g]rychle] rychlie i nakopa kořenie, jakož on věděl, přinese v ustech, rozžije i obklade Bruncvíka, takže u malé chvíli zhoji se. Tu opět Bruncvíka zlé bylo potkalo, neb z vysokého dřeva dolóv upadl, ale jakž jemu lev dopomohl, tak lva převelmi miloval. Ale ještě jemu vždy právě neuvěřil. A když bieše po tom úrazu, sedě Bruncvík u veliké mdlobě od hladu, nemaje co jiesti. A vida lev hlad na něm, běžav i uhoni srnu, přinesa i roztrhne na poly a vloži v usta. I poče tak horce tu srnu péci jako v najhorčejší peci, a vyjma i položi předeň. Vida již Bruncvík velikú vieru lvovu, bude jeho převelmi milovati. A lev poctivě zpolehna, položi jemu hlavu na luonu. A Bruncvík bude jej hladiti a krotiti. A potom posíliv se Bruncvík, vstana i pojide mezi lesy do lesa, s hory na horu. A tak opět bude blúditi plna tři léta [6r]číslo strany rukopisupo těch pustých horách vysokých. A lev vždycky za ním, stravu jemu obmyšluje. A když se jemu uda na jednu horu převelmi vysokú vjíti, vejde na dřevo, zda by kde mohl hrad a nebo město viděti. A patře na vše strany i uzře jeden hrad v moři převelmi daleko. A sejda, klekna na kolena, i bude prositi pána boha[5]za tímto slovem škrnuta omylem zapsaná slova „aby gemu raċil“, aby mu ráčil pomocník z toho bludu býti, neb jiného neviděl, než kamž jej oči nesly a mysl vedla, tam šel. I umieniv sobě cestu k tomu hradu, i jide. A když patnádste dní chodil, i vyjide z těch pustých hor k moři pustému. A stoje nad mořem, poče mysliti, kterak by k tomu hradu mohl dojíti. A nevěda jiné mysli, poče mečem kolé a prútie rubati a lev poče na hromadu smýkati. A tak upleta sobě lésu širokú, vloži na vodu i sede. A lev v té chvíli, ztravu honě, obmeška se málo. Tehda Bruncvík, chtě lva zbýti, i odstrči se od břehu. A v tu chvíli lev, nesa vepř divoký v ustech, rozhněva se i vskoči po Bruncvíkovi; drže vepř v ustech, ledvy že předníma nohama doskoči. A tak lev dvěma nohama drže se lésy, i plove dobrú chvíli. Bruncvík opět vida, že vždy lev po něm