bě[4v]číslo strany rukopisužeti po těch pustých horách, neb ani ptáka, ani zvieřete nebieše, neb ten pták to všecko pojedl bieše. A kdyžto Bruncvík odtavad devět dní a devět nocí běžieše a vždycky do větších a pustých hor jdieše. A když se jemu uda na jednu debeř hlubokú jíti, zaslyše zvuk a hřmot v té debři veliký i zastavi se poslúchaje, ano zvuk vždy větčí. I uda se jemu nahlédati, přistúpi blíže i uzře, ano lev a san přeprudce se tepú. Tehdy Bruncvík stoje poče mysliti a řka takto: „Nuž, milý bože, kterémuž pomoci? Pro toto zvieře, pro lva, sem z své země vyjel a veliké strachy měl i mám, a ještě neviem, kterak mi se stane. Protož nelzeť jest jinak, než lvovi jestiť pomoci, děj se, jakž se děj.“ A dobuda svého meče, přiskoči k sani i poče se s ní bíti, lva zastúpiv, neb již bieše lvovi velmi těžko. A ten drak mějieše hlav devět a z každé oheň jako z výhně vycházieše. Opět Bruncvík velikú nebezpečnost jmějieše. Saně jej velmi páléše a z druhé strany lva se také báše, takž obapolně sebú nebezpečen bieše. Avšak se sani mužsky bránieše. Vida lev [5r]číslo strany rukopisuvieru velikú Bruncvíkovu, padna na zemi i bude odpočívati, neb jej san velmi bieše ubila. A Bruncvík vždy se s[e]s] z saní tepieše a již s nie šest hlav obrubal bieše. Tuť se tepruv san právě rozhněva i poče Bruncvíka převelmi opalovati a k zemi plamenem mnohokrát porážeti, takže jej bieše převelmi umdlila, že již s velikú núzí se bránil. Tehdy lev vida také, ano jemu těžko, rozběhna se hněvy velikými a roztrhne ji na poly a na malé fleky a na kusy ji rozmece. Věda Bruncvík sílu do něho tak velikú, poče se lva převelmi báti, aby jemu též neučinil, i pójde pryč, chtě lva rád zbýti. Ale lev pro nic jeho nechtěl ostati, neb kamž se kolivěk Bruncvík obrátil, vždy za sebú lva viděl. A kdež kolivěk několiko dní šel ve dne i v noci, zdali by mohl odbyti jeho. Nabrav [s]text doplněný editorem sebú žaludóv a bukve v ňadra, jenžto ztravy jiné nemějieše, i vstúpi na vysoké dřevo, zda by v té chvíli lev kam odšel, aby on, sejda dolóv, i šel pryč. Tu na tom dřevě sedieše tři dny a tři noci a lev vždycky sedieše pod[f]pod] po tiem dřevem na nohách, hlédáše vzhóru. Tomu lvu toho pře[5v]číslo strany rukopisuvelmi