jeho, vyznamenalť jest, že buoh pravdomluvný jest. J3,34 Neb kohožť jest poslal buoh, slovať božie mluví, ne v mieruť zajisté dává buoh ducha. J3,35 Otec miluje syna a všecky věci dal jest v ruce jeho. J3,36 Ktoť věří v syna, máť život věčný, ale ktoť jest nevěřící synu, nemáť života, ale hněv boží zuostává na něm.“
Kapitula IIII.
J4,1 Tehdy když poznal Ježíš, že sú uslyšali zákonníci, že by Ježíš viece učedlníkóv činil a křtil nežli Jan J4,2 (ačkoli Ježíš nekřtil, ale učedlníci jeho), J4,3 opustil jest Judí a odšel opět do Galilee. J4,4 A mějieše jíti skrze Samaří.
J4,5 I přijide k městu samarskému, ješto slove Sichar, vedlé poplužie, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému. J4,6 I byla tu studnice Jákobova. Tehdy ustav Ježíš s cesty, posadil se nad studnici. A hodina byla jakožto šestá. J4,7 I přijide žena z Samaří vážit vody. Die jí Ježíš: „Daj mi píti.“ J4,8 (Učedlníci pak jeho byli odešli do města, aby nakúpili pokrmóv.) J4,9 Tehdy vece jemu ta žena samarská: „Kterak jsa ty Žid žádáš ode mne píti, ješto jsem žena Samaritánka?“ Však neobcují Židé s Samaritány. J4,10 Odpověděl jí Ježíš: „By věděla dar boží, a kto jest, jenž tobě die: Daj mi píti, ty by snad prosila ho a dal by tobě vody živé.“ J4,11 Die jemu žena: „Pane, aniž máš, čím by navážil, a studnice jest hluboká, odkudž tehdy máš vodu živú? J4,12 Zdaliž ty větší jsi nežli otec náš Jákob, jenž nám dal tuto studnici a sám z nie píjel i synové jeho i dobytek jeho?“ J4,13 Vece jie Ježíš: „Každý, ktož bude píti vodu tuto, žiežniti bude opět, ale ktož se napie vody, kterúž já dám jemu, nebudeť žiežniti na věky. J4,14 Ale voda, kterúž já dám jemu, bude
