zajisté pravímť vám, že přijde hodina, a nynieť jest, kdyžto mrtví uslyšie hlas syna božieho, a kteřížť uslyšie, živi budú. J5,26 Neb jakož otec má život sám v sobě, takť jest dal i synu, aby měl život v samém sobě. J5,27 A moc dal jemu i súd činiti, neb syn člověka jest. J5,28 Nedivtež se tomu, neboť přijde hodina, v kterúžto všickni, kteříž v hrobiech jsú, uslyšie hlas syna božieho J5,29 i pójdú ti, kteří jsú dobré věci činili, na vzkřiešenie života, ale kteří sú zlé věci činili, na vzkřiešenie súdu. J5,30 Nemohuť já sám od sebe ničehéhož činiti, ale jakožť slyším, takť súdím, a súd muoj spravedlivý jest, neb nehledám vuole své, ale vuole, jenž mě jest poslal, otcovy.“
J5,31 „Jestliže já svědectvie vydávám sám o sobě, svědectvie mé nenieť pravé. J5,32 Jinýť jest, jenž svědectvie vydává o mně, a viem, žeť jest pravé svědectvie jeho, kteréž vydává o mně. J5,33 Vy ste posielali k Janovi a svědectvie jest vydal pravdě. J5,34 Ale jáť nepřijímám svědectvie od člověka, ale totoť pravím, abyšte vy spaseni byli. J5,35 Onť jest byl sviece hořície a světlá, ale vy ste nechtěli se na čas poradovati v světle jeho. J5,36 Jáť pak mám většie svědectvie nežli Jana. Nebo skutkové, kteréž mi dal otec, abych je činil, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčie o mně, že mě jest otec poslal. J5,37 A jenž mě jest poslal otec, onť jest svědectvie vydal o mně, jehož ste vy hlasu nikdy neslyšali a tváři jeho neviďali J5,38 a slova jeho nemáte v sobě zóstávajícieho, nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte. J5,39 Ptajte se na písma, v nichž se vy domnieváte mieti život věčný, a tať jsú, ještoť svědectvie
