a rámě páně komu zjeveno jest? J12,39 Protoť sú nemohli věřiti, neb jest opět Isaiáš řekl: J12,40 Oslepil oči jich, aby neviděli očima a nerozuměli srdcem a neobrátili se, abych jich neuzdravil. J12,41 To jest řekl Isaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.
J12,42 Ale však mnozí z kniežat uvěřili sú v něho, ale pro zákonníky nevyznávali, aby z zboru nebyli vyhnáni, J12,43 neb milovali chválu lidskú viece nežli chválu boží. J12,44 Ježíš pak zvolal a řekl jest: „Kto věří v mě, ne v měť věří, ale v toho, jenž mě jest poslal. J12,45 A ktož vidí mě, vidíť toho, jenž mě jest poslal. J12,46 Já světlo na svět sem přišel, aby každý, ktož věří v mě, ve tmách nezuostal. J12,47 A jestliže kto slyší slova má a nebude jich ostřiehati, jáť nesúdím ho. Nebo nepřišel sem, abych súdil svět, ale abych spasil svět. J12,48 Ktožť mnú pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, ktoť by jej súdil. Řeč, kterúž sem mluvil, tať jej súditi bude v najposlednější den, J12,49 neb já sám od sebe sem nemluvil, ale jenž mě jest poslal, otec, onť mi jest přikázanie dal, co bych měl činiti a co mluviti. J12,50 A viem, že přikázanie jeho jest věčný život. Protož kteréť věci mluvím já, jakožť mi jest pověděl otec, takť mluvím.“
XIII.
J13,1 Přede dnem pak slavným velikonočním věda Ježíš, že jest přišla hodina jeho, aby šel s tohoto světa k otci, když jest miloval své, kteříž byli na světě, až do konce jest je miloval. J13,2 A když již bylo po večeři, když již ďábel byl vpustil v srdce Jidáše Šimona Škariotského, aby jej zradil, J13,3 věda Ježíš, že všecky věci dal jemu otec v ruce a že jest od boha vyšel a k bohu se béře, J13,4 vstal jest od večeře a složil rúcho své,
