jménu tvém. Které si mi dal, ostřiehalť sem jich a žádnýť jest z nich nezahynul, jediné syn zatracenie, aby se písmo naplnilo. J17,13 A nynieť k tobě jdu a tyto věci mluvím na světě, ať by měli radost mú naplněnu mezi sebú. J17,14 Jáť sem jim dal řeč tvú, a svět je vzal v nenávist, neb nejsú z světa, jakožto i já nejsem z světa. J17,15 Neprosímť, aby je pojal z světa, ale aby je zachoval od zlého. J17,16 Z světať nejsú, jakožto i já nejsem z světa. J17,17 Otče, posvětiž jich v pravdě. Řeč tvá pravdať jest. J17,18 Jakož si ty mě poslal na svět, i jáť sem je poslal na svět J17,19 a já posvěcuji se samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě.“
J17,20 „A netolikoť za ně prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jich mají uvěřiti v mě, J17,21 aby všickni jedno byli, jakož ty, otče, ve mně a já v tobě, ať by i oni v nás jedno byli a svět aby uvěřil, že si ty mě poslal. J17,22 A já oslavu, kterú si ty mi dal, dal sem jim, aby byli jedno, jakožto i my jedno jsme, J17,23 já v nich a ty ve mně, aby spojeni byli v jednotu a aby poznal svět, že si ty mě poslal a miloval si je, jakožto i mě si miloval. J17,24 Otče, kteréž si mi dal, chci, aby kdeť jsem já, i oni se mnú byli, aby viděli slávu mú, kterú si mi dal, neb si miloval mě před ustavením světa. J17,25 Otče spravedlivý, svět jest tebe nepoznal, ale jáť sem tě poznal a titoť sú poznali, že si ty mě poslal. J17,26 A známo sem jim učinil jméno tvé a ještě známo učiním, aby milovánie, kterýmž si miloval mě, bylo v nich a já v nich.“
XVIII.
J18,1 To když pověděl Ježíš, vyšel jest s učedlníky svými přes potok
