přijímá, přijímáť i toho, jenž mě jest poslal.“
J13,21 A když to vece Ježíš, zarmútil se jest v duchu a vypravováše a řka: „Zajisté, zajisté pravímť vám, že jeden z vás mě zradí.“ J13,22 Tehdy učedlníci patřili sú jedni na druhé pochybujíce, o kom by to řekl. J13,23 Bieše pak jeden z učedlníkóv jeho odpočívaje na prsech Ježíšových, kteréhož miloval Ježíš. J13,24 Protož na toho pokynul Šimon Petr a řekl jemu: „Kto jest, o němžto die?“ J13,25 A ten, když odpočíval na prsech Ježíšových, vece jemu: „Pane, kto jest?“ J13,26 Odpověděl Ježíš: „Komužť já omočeného chleba podám.“ A když omočil chléb, podal jest Jidášovi Šimona Škariotského. J13,27 A tehdy po skývě všel jest v něho ďábel. I vece jemu: „Co činíš, činiž spieše.“ J13,28 A toho jest nižádný z těch, kteří tu seděli, nevěděl, k čemu by jemu řekl. J13,29 Někteří pak mněli sú, že Jidáš pytlíky měl, že by jemu řekl Ježíš: „Nakup těch věcí, kterýchž jest potřebie nám ke dni svátečnímu,“ aneb aby nětco chudým dal. J13,30 Tehdy on, když vzal skývku, hned jest vyšel. A byla jest noc.
J13,31 A když vyjide, vece Ježíš: „Nynieť jest oslaven syn člověka a buoh oslaven jest v něm. J13,32 A buohť oslaví jej sám v sobě a ihnedť oslaví jej. J13,33 Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete. A jakožť sem Židóm řekl: Kamť já jdu, vy nemóžete přijíti, i vámť pravím nynie. J13,34 Přikázanie nové dávám vám, abyšte se milovali vespolek; jakož já miloval sem vás, abyšte i vy milovali jeden druhého. J13,35 Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, když milovánie vespolek mieti budete.“
J13,36 Vece jemu Šimon Petr: „Pane, kam jdeš?“ Odpovědě Ježíš: „Kamť já jdu,
