J12,24 Zajisté, zajisté pravím vám, zrno pšeničné, padna v zemi, neumře liť, J12,25 onoť samo zuostane. A pakliť umře, užitekť mnohý přinese. Ktož miluje život svój, ztratíť jej, a ktož nenávidí života svého na tomto světě, k životu věčnému ostřieháť ho. J12,26 Jestliže mi kto slúží, následujž mne, a kdeť jsem já, tuť bude i služebník muoj. Ač mi kto slúžiti bude, poctíť ho otec muoj, kterýž jest v nebesiech. J12,27 Nynie duše má zarmúcena jest. A co diem? Otče, vysvoboď mě z této hodiny? Ale protoť sem přišel k této hodině. J12,28 Otče, oslaviž jméno své.“ Tehdy přijide hlas s nebe a řka: „I oslavil sem, a ještě oslavím.“ J12,29 Tehdy zástup, který tu stál a slyšal, vece, že by se hromobitie stalo. A jiní sú řekli, že jest anděl promluvil k němu. J12,30 I odpověděl jest Ježíš: „Ne pro mě přišel jest hlas tento, ale pro vás. J12,31 Nynieť jest súd světa, nynie knieže tohoto světa vyvrženo bude ven. J12,32 A já, když povýšen budu od země, všecky věci přitrhnu k sobě.“ J12,33 (A to jest řekl znamenaje, kterú by smrtí měl umřieti.)
J12,34 Odpověděl jemu zástup: „My jsme slýchali z zákona, že Kristus zuostává na věky, a kterak ty dieš: Musí povýšen býti syn člověka? Kterýž jest to syn člověka?“ J12,35 Vece jim Ježíš: „Ještě malé světlo jest v vás. Choďte, dokudž máte světlo, ať by vás tmy nezachvátily. A ktoť chodí ve tmách, nevieť, kam jde. J12,36 Dokudž světlo máte, věřte v světlo, abyšte synové světla byli.“ Tyto věci mluvil jest Ježíš i odšel a skryl se před nimi.
J12,37 A když tak mnoho divóv činil před nimi, nevěřili sú v něho, J12,38 aby se řeč Isaiáše proroka naplnila, kterúž jest řekl: Pane, kto jest uvěřil slyšení našemu
